Viděl jsem to v očích i té dívce, která seděla naproti mně v mnichovské U-Bahn a musela promluvit, očima i rty, když viděla vedle mě položené artefakty. Nebo jsem začal mluvit já? "I've all their CDs," řekl jsem a v téhle větě bylo vše. "I will buy them all," odpověděla a vystoupila ve stanici Leher, nechajíc mě napospas posvátné náladě prožité vyjímečnosti...
Všechno, všechno, našel jsem vše; ještě nikdy jsem si tolik nepřál, aby koncert nikdy neskončil... Opusy z Mr. Beast se valily jeden za druhým; Friend of the Night mě znovu pohltil svou naprosto dokonalou gradací, melodií, teskností i nadějí, I Know You Are But What Am I zažehla plameny polární noci, Glasgow Mega-Snake všechny odmrštil několik metrů od pódia - takovou explozi nešlo ustát...
Rock už nemůže zajít dál, už nemůže být nic za hranicí, kterou vytyčili Mogwai; John, Stuart, Martin, Barry a Dominic, kytary, bicí, basa, synths, piana, zvonky, soundscapes a programming: hluková stěna drcených strun, vibrující basy, repetitivní klávesové melodie, dělostřelecké granáty bicích s neurčitým, ale vždy přesně patřičným rytmem, distortion i hall, pomalost i rychlost, razantní nástupy a doznívající fade-out... Cítil jsem to - bylo to přesně ONO...
(Láska a nenávist, zatracení a otupělost, emoce a vztek, smutné deštivé dny skotského podzimu, odtékající životy, nesmiřitelnost a nespravedlnost, osamělost i naděje.)
Mogwai pojmenovali démony v nás, převtělili je ve zvukové abstrakce, dali jim tvar a podobu, nebáli se jich dotknout, vytáhli je na noční světlo, ukázali na ně a nechali nás je zpětně vstřebávat - obnažené, ale přesto stále stejně silné...
NP Mono - Are You There? (2006 - You Are There)
