neděle, března 05, 2006

Návrat - a stíny...

Dny se prodlužují, noci se krátí, síla zimy je rozpouštěna prvními předjarními paprsky; a já se znovu budím po šesté, tak jako kdysi, a mé ranní zhmotnělé představy a sny mi nedovolují déle spát, nutí mě se převalovat, tmelit sny a realitu, děsit se a zároveň těšit na ranní budíkové nocturno, které přinese ve vyrovnaném poměru vysvobození i další utrpení, vyvolá nezodpověditelné otázky, sevře srdce úzkostí a mysl naplní hrdým vzdorem...



A je to až symbolické, že za to všechno může film; film, od nějž bych to nečekal, a právě proto mě tolik překvapil, tolik mi dal, tolik mi naznačil a ukázal. Film plný volnosti, příjemného horského chladu, pokrytecké morálky okolí a svých vnitřních já, film plný neuhasínající naděje, která je dušena zaprášenými dny bezbřehé průměrnosti, film o tom, jaké to je, když člověk zaprodá svou duši svému strachu a pokrytectví...

Jack Twist: You gonna do this again next summer?
Ennis Del Mar: Well, maybe not. Like I said, Alma and me's gettin' married in November, so... I'll try and get something on a ranch, I guess. And you?
Jack Twist: I might go up to my Daddy's place and give him a hand through the Winter. But, I might be back... if the army don't get me.
Ennis Del Mar: [casually] Well... I guess I'll see you around, huh?
[long pause]
Jack Twist: Right.




He was a friend of mine; zpívá Willie Nelson, a já v duchu přidávám další sloky, v nichž vystupuješ Ty, Tvá vůně, která se i ráno dala dýchat v celém pokoji, Tvá zbabělost, kterou opovrhuji, Tvá odvaha, kterou obdivuji, Tvé... všechno, prostě to vše, co činí Tebe Tebou, co miluji, co mi tolik dává a současně mě tolik ničí...

Ennis Del Mar: We can get together... once in a while, way the hell out in the middle of nowhere, but...
Jack Twist: Once in a while? Every four fuckin' years?
Ennis Del Mar: If you can't fix it, Jack, you gotta stand it.
Jack Twist: For how long?
Ennis Del Mar: For as long as we can ride it. There ain't no reins on this one.




Jsem svobodným tulákem; rád cítím chladivý vítr ve svých vlasech. Jsem osamělý jezdec projíždějící stmívající se krajinou, nahlížím do životů jiných, utápím sám sebe v umělohmotných náhražkách opravdovosti života, věřím v neuchopitelné, jsem zbaven všech svých iluzí, ale přesto se tak snadno a lehce nechávám spoutat příslibem neuskutečnitelnosti...



Mohl bych Ti ještě vůbec věřit? Mohl bych Ti vůbec odpustit? Mohl bych Tě vůbec ještě doopravdy milovat?

Ennis Del Mar a Jack Twist snili své sny, ale možná jen ve skrytu duše si dokázali přiznat, že žijí špatně, tak špatně, že ztrácejí drahocenné vteřiny, že se ztrácejí sami v sobě, napůl udušeni nedostatkem odvahy... Ty jsi jako oni... a já s tím nedokážu nic dělat... Jednou bych ji chtěl vidět; Zkrocenou horu za večerního soumraku, nechat se omámit padajícími stíny, cítit to všechno...

NP Gustavo Santaolalla - Brokeback Mountain 3 (2005 - Brokeback Mountain (OST))