Je to už dávno...

Před kolika lety to mohlo být? Pět nebo šest, možná i víc; byl jsem tenkrát v mnohém jiný, ale v tom podstatném stejný, jako jsem nyní: věřil jsem na náhodu a lásku, věřil jsem na ubíhající čas, měl jsem rád vše, co je pomíjivé, co nelze zastavit, co naposledy ukáže svoji sílu - a pak zmizí navždy.

Divoška mě zasáhla; nečekal jsem takovou konfrontaci. Mladá žena s krutým tajemstvím, plná zranění a šrámů, neodvratně směřující ke svému konci, žena plná krutosti i lásky, jíž osud dal a nakonec vzal i tu poslední naději.



Tmavomodrá hladina, všude klid, pár jasných dnů, dlouhé soumraky, dům u hladiny a kamenná chata vysoko na svažitém břehu... k tomu pocit neodvratně se blížícího podzimu, chladu, deště... a konce.



Élysée nevěděl, chtěl, ale nemohl, nešlo žít dva životy najednou. Chtěl pomoci a milovat, ale namísto toho ublížil; každá jeho možná volba byla špatná, nemohl zvolit správně, taková cesta nebyla...



NP Mogwai - I Know You Are But What Am I? (2003 - Happy Songs for Happy People)