... a jsi tak blízko a tak daleko zároveň... Cítím Tebe, Tvoji vůni, Tvoje štěstí plynoucí z mé přítomnosti, ale stejně tak cítím to vše, co je proti nám, co je tak těžké překonat, je-li to vůbec možné...
Proč?
Proč?
Proč?
Na konci jsem měl slzy v očích; Ty jsi na tom byla hůře než já - možná i proto, že příběh Tristana a Isoldy byl tak moc podobný tomu našemu, možná proto, že vyřčená slova jsou denně všude kolem nás, možná proto, že podléháme síle vzájemné přitažlivosti, abychom ubližovali sami sobě navzájem...
(A z okna pluje příjemný závan letní noci a z dálky je cítit vůně cest a hvězdy svítí tak jako včera a Ty máš krásné tělo tak jako pokaždé a já se cítím opuštěný tak jako nikdy předtím a Ty se potácíš v lomech osudu a já...)
(In Vino Veritas)
NP I really like Leonard Cohen's Suzanne...