Víkend utekl rychle i pomalu; zůstal jsem v Praze, v kamnech zatopil časem, v duši oprášil minulost, sobotu rozpustil v pracovních povinnostech... a přemýšlel. Přemýšlel jsem o možnostech paralelního žití, o možnostech náhodných setkání, která mohou znamenat naplnění života, přemýšlel jsem o hudbě, snově zesvětlených obrazech, ženské kráse; na Dvojí život Veroniky jsem se těšil - až moc mi sliboval: Kieslowski a Preisner, Irène Jacob... kombinace, která nikdy nemůže zklamat...
Budu si pamatovat hudbu; Zbigniew Preisner je jiný než všichni ostatní - jeho zvukové malby odrážejí všechnu bolest současného i minulých světů, ale přitom nechávají doutnat plameny naděje... pomalu plynoucí harmonie a tóniny, smyčce, flétna, ženský hlas, piano...
Budu si pamatovat obrazy; Krakov i Paříž, vždy města zahalená v oparu slunečného deště a deštivého jasu, města s atmosférou skrývaných tajemství, města s možností uvěřit ve ztracené sny, touhy naplnění a náhody setkání...
Budu si pamatovat situace; zvukové stopy, ztracené partitury, nádražní kavárna, zrychlený dech, samozřejmost začátku i konce, kůra starého stromu, staré telefony, objemné obálky bez zpáteční adresy, síla naděje, uvěřitelnost náhody, slunečné opary a jejich stíny...
Budu si pamatovat... sílu, naději, důvěru, sny, možnost volby, zázraky okamžiků... Není více co psát, vše je tak nepřiřozené samozřejmé, nereálné a nemožné se stává pochopitelným a uvěřitelným, ideály života se zhmotňují a převtělují do reálných situací...
Nikdy nepřestanu věřit, že Tě najdu - čekáš na mě tak, jako já na Tebe, hledáme se, sníme a doufáme...
NP Zbigniew Preisner - Les Marionettes (1991 - La Double Vie De Véronique (OST))
