Michael Nyman byl jedinečný. Seděli jsme spolu - náš poslední večer. Stavovské divadlo bylo skvělou kulisou Nymanovým minimalistickým kolážím, ve vysokém klenutém stropě se odrážely zvukové přímky Nymanova bandu; amplifikované housle, cello, saxofony, basa i trombóny se s spolu s rytmem udávajícím klavírem rozlévaly prostorem a strhávaly pozorné a otevřené svou upřímnou jinakostí.
Co bylo vrcholem večera? Chasing Sheep Is Best Left To Shepards z Draughtman's Contract? The Heart Asks Pleasure First z filmu Piano, které mám tak rád? Pro mě to byla přídavková Time Lapse z Zed and Two Noughts; neuvěřitelně krásná melodie se rozléhala sálem, dokonalá instrumentace ji směřovala mezi jednotlivé nástroje, srdce se mi zastavovalo... pak skladba dozněla a teprve poté jsem se nadechnul, aby má duše explodovala množstvím absorbované neuchopitelné krásy.
Nikdy nepochopím, proč jsi to udělala. Poslední večeře po koncertě, poslední polibky, poslední záchvěv naděje, která musela umřít. Pak už jen... prázdnota a tma, bílá tma všude kolem, tenčící se víra, vítr foukající do tlejícího listí, slunce zapadající nad mlhavou krajinou, přesvědčování sama sebe, hledání výsledků neřešitelných rovnic...
Mohl jsem se zachránit, mohl jsem Tě zachránit, mohl jsem nás zachránit oba... chybělo tak málo, tak moc málo...
NP John Lennon - God (1970 - John Lennon/Plastic Ono Band)
