Den horký tak, že se nedalo venku být, vzduch se tetelil, silnice sálala, rozpálené chodníky, všude lepkavý pot a špína... Konec července, Světozor a v něm... The Piano.
Už tenkrát před lety, když jsem ho viděl poprvé, se mi film líbil. Melancholická nálada, padající déšť, zelené husté lesy, bahnitá půda, mořské vlnobití, příběh osamění a lásky...
George Baines: I want to lie together without clothes on.
Sedl jsem si do sedačky, opona se rozhrnula a z reproduktorů se začala lynout první skladba Michaela Nymana. Teď, když sedím v nočním, byť stále rozpáleném pokoji, si tiše vyčítám, že jsem se The Heart Asks Pleasure First nikdy nenaučil kompletní, ba co hůř, že jsem zapomněl i to, co jsem uměl...
Myslel jsem celou dobu na Tebe. Nevěděl jsem, na kterém jsi břehu; zda na tom mém, pokrytém příslibem budoucnosti, či na tom opačném, s zážitky a vzpomínkami osmileté minulosti... Stála jsi tento večer někde uprostřed, na převozníkově bárce, a pomalu plula po proudu, hledíc na obě strany, abych nakonec, těsně před půlnocí, po čekání na náznak pohybu začal doufat v Tvé přiblížení ke mně; byl to je sen, nebo skutečnost, byť nesmělá a bojácná?
Ada: At night! I think of my piano in its ocean grave, and sometimes of myself floating above it. Down there everything is so still and silent that it lulls me to sleep. It is a weird lullaby and so it is; it is mine.
NP Michael Nyman - The Heart Asks Pleasure First (1993 - The Piano (OST))
