Stíny štěstí byly plné pravdy. Pravdy, která je nezajímavá ve své obyčejnosti a samozřejmosti, která je šedivě nudná jako každodenní pracovní povinnosti, která ale mrazí svou reálností, která je tak moc pravdivá ukazujíc naše vlastní životy, zklamání i předsevzetí, naděje i sny, hořkost i naší vnitřní sílu, nepřemožitelnost nevrozeného a neuchopitelnost nemožného...
Ten film byl o nás; o mně i o Tobě za pár let - tak přesně budeme žít i tápat, budeme chtít být lepší, než ve skutečnosti a ve svých nitrech reálně jsme, budeme žít pro své sny, které nám byly utkány v dobách dospívání, budeme si vážit všedních okamžiků, ale přesto budeme doufat v zázrak naplnění, zázrak nalezení cíle...
Chtěl jsem po Tobě jediné - aby si zachránila mojí duši, aby si dala smysl mým krokům, pravidelným nádechům, rannímu vstávání... a budoucnosti, naší budoucnosti. Jenže Ty... JSI ZTRACENA, ale přesto... TOLIK TĚ MILUJI...
Děkuji - za možnost milovat: za možnost poznat, co vlastně znamená život...
NP Anja Lechner, Vassilis Tsabropoulos - Trois Morceaux apres des hymnes byzantins II (2003 - Chants, Hymns and Dances)
