neděle, února 05, 2006

Hledání, otázky a odpovědi, cello a piano...

Jsem rád. Jsem rád za to, že nezůstávám na místě, že chci hledat a nalézat, že chci jít dále, že chci poznávat a vnímat, že chci milovat, dávat i brát, že Tě chci najít, ať jsi kdokoliv a kdekoliv... miluju život, tolik a tolik, jsem tak moc rád, že mohu dýchat, snít, pracovat, milovat, pít, odpočívat, dívat se...



Stíny štěstí byly plné pravdy. Pravdy, která je nezajímavá ve své obyčejnosti a samozřejmosti, která je šedivě nudná jako každodenní pracovní povinnosti, která ale mrazí svou reálností, která je tak moc pravdivá ukazujíc naše vlastní životy, zklamání i předsevzetí, naděje i sny, hořkost i naší vnitřní sílu, nepřemožitelnost nevrozeného a neuchopitelnost nemožného...



Ten film byl o nás; o mně i o Tobě za pár let - tak přesně budeme žít i tápat, budeme chtít být lepší, než ve skutečnosti a ve svých nitrech reálně jsme, budeme žít pro své sny, které nám byly utkány v dobách dospívání, budeme si vážit všedních okamžiků, ale přesto budeme doufat v zázrak naplnění, zázrak nalezení cíle...



Chtěl jsem po Tobě jediné - aby si zachránila mojí duši, aby si dala smysl mým krokům, pravidelným nádechům, rannímu vstávání... a budoucnosti, naší budoucnosti. Jenže Ty... JSI ZTRACENA, ale přesto... TOLIK TĚ MILUJI...

Děkuji - za možnost milovat: za možnost poznat, co vlastně znamená život...

NP Anja Lechner, Vassilis Tsabropoulos - Trois Morceaux apres des hymnes byzantins II (2003 - Chants, Hymns and Dances)