„Nejhorší je instantní vztah,“ říkal mi kamarád. „Je to hned hotové – a pak je z toho člověku akorát blbě.“ This Will Destroy You. Stál jsem tam, na té zemi pokryté nostalgií, a ztrácel se v hlukových stěnách a kytarových distorzích. Po Quiet už najednou nebylo o co hrát a co chtít. Nepíšeš. Nevoláš. Neozýváš se. Proč? Omámem svými fantaziemi se propadám na dno beznaděje, zas to všechno vidím, to všechno špatné a zlé, co se možná děje, co mi ublíží a potopí mě, zničí na pár bolestivých dnů či týdnů nebo měsíců, a kdybych měl na stožár svého momentálního psychického stavu vytáhnout vlajku aktuálních pocitů, nakreslil bych na ní obrovské logo nepochopení a prázdnoty…
Holky jsou jako investice do akcií. Buď je člověk day trader, nebo preferuje value investing. Jsem value investor, ale vybírám se tituly na day trading; to je můj problém. Chtěl bych je držet nekonečně dlouho, oblíbená to doba držení Warrena Buffetta, ale nějak to nejde; kurz se začne propadat do bezedné propasti, dividendy přestanou poskytovat chvilky potěšení, potřeba navýšení základního jmění citové investice začne znovu a zas bezelstně klepat na dveře… a já budu sedět s rukama v klíně a přemýšlet, co se to zase stalo, kam jsem to vlastně šel, co jsem chtěl a co čekal a proč mám pocit, že na konci cesty je jen tma plná nepochopení a prázdnoty, té samé, které nyní vlaje na mé žerdi…
Krev v mých žilách a do mého srdce putuje střídavě a ne stejnosměrně; možná proto mám tolik protichůdných pocitů. Říkalas mi lásko a teď jsi vzdálena milióny světelných let. Cítil jsem to předevčírem, nepřipouštěl si to včera a naplno to pocítil dnes; šestý smysl mi pomáhá se zorientovat v té tmě, slouží mi jako slepci bílá hůl a barvoslepému schopnost rozeznávání odstínů šedi. Tápu a začínám nalézat jediné možné východisko: prázdnotu. Zase udělat z života dvojrozměrný obrázek namísto třírozměrné reality. Zase zapomenout a přestat vzpomínat. Zase si poručit a vyprázdnit obsah svého srdce do záchodové mísy. Zase se znaveně pokoušet usnout a ráno se probouzet před prvními paprsky vycházejícího slunce.
This Will Destroy Me. Věděl jsem to; mám, co chci. Můra útočící na žárovku, neustále pálící sama sebe, vedená instinktem touhy po světle, nedbaje bolesti a nebezpečí… Pouštím si West Orange. Co taky jiného?
NP Helios – West Orange (2004 – Unomia)
