Je to neuvěřitelný večer; ležím na starém dřevěném molu kdesi na Vltavě, kolem mne padá noc a její jarní chlad, z notebooku se tiše linou tiché jazzové tóny a já mám pocit, že někde strašně blízko jsou odpovědi na všechny skryté a utajené otázky, na vše, co je podstatné a důležité. Hladina se tmavě leskne, z druhého břehu probleskují matná světla přístavních mol a na nebi září hvězdy jiných galaxií; kolem mne panuje tichá tma – je noc, na kterou se nezapomíná.
Proč tu jsme? Co máme získat, co ztratit, pro co žít a pro co umřít? Neznám žádné odpovědi, tápu ve tmě, ale přesto jsem spokojen a šťasten – snad proto, že jsem s Tebou, snad proto, že zítra ráno vyjde slunce a já budu chutnat život v jeho dalším pokračování. Ničíme své tělesné schránky požitkářstvím, trápíme se navzájem sobectvím, tážeme se sami sebe nezodpověditelnými otázkami a při tom všem tak moc chceme nikdy nepřestat dýchat.
Nemám na to; dobývat jen pro ten pocit, získávat jen na pár chvil, předstírat více, než je pravda, lhát sobě i jí, hrát si... to nejsem já. Ostatní sedí v alkoholové pospolitosti v přetopené místnosti, já ležím v chladu padající rosy a ptám se, proč v duchu klesám do pravěku minulého života a hledám odpověď na to poslední, co zůstalo nezodpovězeno – proč jsem to nebyl já? Jsem unaven, ale šťasten; vítězství tmy nad světlem a noci nad dnem, výhra zdůvodnitelného štěstí nad neuchopitelnou krutostí, která mě tolik přitahovala... Proč? Proč jsem Tě musel vybojovat pro někoho jiného?
Už ani nevím, co mě baví a co je jen náhražka; tenkrát ale, když jsem zapomněl na vše ostatní a seděl v novém sále, jsem se stal klukem hltajícím příběh odvahy a síly: lanoví a stěžně praskaly ve větru, vlny se kolébaly v tichém zmaru krvavého oparu a muži bojovali za svou hrdost, nikoliv za své vlajky. Bach hrál své cellové preludium, krev a vnitřnosti pokrývaly palubu a já byl rád, že žijeme v jiném tisíciletí; je jiné a přece stejné, lepší a přitom horší, civilizované a přitom stejně krvavé...
[Toasting]
Capt. Jack Aubrey: To wives and sweethearts.
Officers: To wives and sweethearts.
Capt. Jack Aubrey: May they never meet.
Proč? Co přijde? Nevím; uvidíme...
NP Tord Gustavsen Trio – Kneeling Down (2004 – The Ground)
