Jsem prodejním artiklem a cenným zbožím. Nechávám se měřit a zpovídat, nechávám se nabízet, prodávám sám sebe. I tento trh je rychloobrátkový: vše jako by muselo být hned. Za několik dní už je pozdě! Jako vždy hledám něco, co neexistuje, abych si pak s uspokojením mohl nechat to, co mám. Nebo je to jinak? Svět je nespravedlivý: to, co rozhoduje, člověk nemůže ovlivnit – s tím se musí narodit. Úspěch je primárně podmíněn vrozenými předpoklady; naši startovní pozici si nemůžeme vybrat, ta je nám přidělena. Kdyby se mě někdo zeptal, v čem tkví základ kariérního úspěchu, řekl bych tři věci. Vzdělání; to, co se člověk naučil. Dvacet procent. Kontakty; ti, které člověk zná a kteří znají jeho. Dvacet procent. A to, s čím se člověk narodil.
Už dávno jsem pochopil, že o filmech nemá smysl cokoliv dopředu číst: když je film špatný, člověk to pozná tak nějak intuitivně sám a dopředu, ale když je film dobrý, tak už nikdy není tak dobrý, jak si ho člověk vysnil: chybí překvapení, síla a pointa. Proto nečtu ani nehledám – důvěřuju. A naslouchám. A proto jsem byl včera zase dojat – nevěděl jsem totiž vůbec, co čekat. A ve filmu byly zase ty podivné náhody a osudy, zvláštní příběh viny a trestu, naděje a vykoupení, začátku a konce. Zvláštní koktejl jako obvykle, namísto násilí tentokrát jemný humor a laskavost, ale někde mimoděk bylo opět schováno varování – žijeme špatně. Trestáme sami sebe svými chybami. Tím, že někomu ublížíme, se nám bolest vrátí mnohanásobně.
NP Mono & World's End Girlfriend – Palmless prayer/Mass murder refrain - 3 (2006 - Palmless prayer - Mass murder refrain)
