Stále stejné, stále silné, stále hodné obdivu...

Bylo to podruhé; první setkání se událo před pár lety - už tenkrát jsem zasvěceně věděl, co zůstávalo ostatním skryto, a už tenkrát jsem cítil vše to, co před pár dny: obdiv, radost i smutek, zamiloval jsem do křehkosti spojené s neuvěřitelnou silou, rozuměl jsem tónům, akordům, rytmům, slovům, hlasu...

Radůza...



(Jen málokdy poslouchám opakovaně, jen zřídka se vracím po několika měsících; po letech se vracím jen výjimečně - k Tobě, k Radiohead, Chopinovi... budu se vracet k post-rocku? (Těším se na Mono; začátek července mě odvane na jinou planetu, byť budu tak blízko...))

Když začnou znít Andělové z nebe, když slyším Ať není mi líto, když cítím toulavou duši ve Větře můj, když účtuji v Jednou to pomine, když nedýchám s Vše je jedním; když pak odcházím, tak znovu věřím, tak znovu otevírám oči a začínám se dívat kolem sebe...

NP Mono - Moonlight (2006 - You Are There)