Je to zvláštní situace, opravdu zvláštní; vlak uhání potemnělou krajinou, vzduch prosycený cigaretovým kouřem nelze dýchat, na stole druhý Budvar, okolo červené zašlé ubrusy, červené zašlé závěsy; vše je zašlé, vše je přestárlé... zastavil se čas, stojí, nic se neděje - a já vnímám svůj útěk od reality v prostorách prázdného jídelního vozu...
Věčná je.. nevím. Jsi už moc daleko, už Ti nerozumím; vím jen, že bych s Tebou nemohl být, že bych se k Tobě nemohl vrátit. Přeju Ti, strašně moc Ti přeju, aby jsi byla šťastná, aby jsi žila, věřila, měla děti, vnímala běh života, dívala se kolem sebe... dali jsme si hodně, opravdu hodně: víru, že někde někdo je... (fráze; lžu sám sobě – ani nevím, co jsme si vlastně dali... ale... děkuji, děkuji Ti, za vše).
Ba Cissoko; ano, říkám ano. Ano jiným hudebním strukturám. Ano africké nespoutanosti. Ano víře. Ano radosti. Ano rytmům. Ano náladám. Ano bolesti. Ano otevřenosti. Ano dávání. Ano vnímání a otevřenosti. Ano koře. Ano... jinakosti; jinakosti, kterou mám tak rád, kterou tak hledám, v kterou tolik věřím... ano. Díky...
Těším se na pondělí: budeš Nedostupná? Pro mě, tak jako pro všechny přede mnou?
Právě nyní tolik miluju život, tolik mě těší, tolik mě baví, tolik mi dává, tolik jsem šťasten, tolik je mi vše jedno, tolik doufám a věřím...
Time to die... dojmy a pocity... nic neříkající slova... Mogwai Explosions in the Sky Piano Nyman Trois Couleurs...
NT (now thinking) I’m thinking about my life, my career; I will definitely use my potential, I will succeed in my work, that’s clear... but... only for the purpose of being able to die with nothing nothing nothing... (just a fool as usual...)