John Rambo: Why'd you come back?
Sarah: Waiting for you.
John Rambo: I told you before, I can't help you.
Sarah: Well we need to go and help these people, we're here to make a difference, we believe all lives are special.
John Rambo: Some lives, some not.
Sarah: Really? If everyone thought like you, nothing would ever change.
John Rambo: Nothing does change.
Sarah: Of course it does! Nothing stays the same.
John Rambo: Live your life cause you've got a good one.
Sarah: It's what I'm trying to do!
John Rambo: No, what you're trying to do is change what is.
Sarah: And what is?
John Rambo: Go home.
John J. Rambo: Y'know what you are, what you're made of. War is in your blood. When you're pushed, killing's as easy as breathing.
Byl to zvláštní pocit. Směs lehké ironie, úsměvů, lítosti, nadšení, adrenalinu... a nostalgie. Právě ta byla nejdůležitější. Návrat do dob dávno minulých, kýč prošlapaný tolikrát, že se stává novodobou klasikou a něčím, na co se bude vždycky vzpomínat. Stará škola – žádné digitální hrátky, ale poctivá džungle. Je to plné protikladů: smích ve scénách, jež měly nutit k zamyšlení, cukání hlavou nad množstvím krve kdekoliv; film, o kterém musí člověk přemýšlet. Ne snad proto, že by obsahoval nějaké poselství či myšlenku; proto, že to podstatné, co říká, je schováno. To hlavní poselství, vyřčené mimoděk, je ale zřejmé: stárneme. Ale ještě chceme něco udělat, ještě není konec hry. Ještě ne. Film skončil – a lidé začali tleskat. Zvláštní. Nečekané. Příznačné. Trošku slavností. Nostalgičtí jsme totiž všichni.
John J. Rambo: Live for nothing... Or die for something... Your call.
NP Jerry Goldsmith - It's A Long Road (instrumental) (1982 - Rambo: First Blood (OST))
