Ztrácím čas psaním. Píšu o zbytečnostech, snažím se zachytit a zaznamenat nedůležité, průměrné a zbytečné; jako bych věřil, že se někdy budu vracet, že se budu ohlížet zpět a pátrat v minulosti, že budu drahocenný čas věnovat odplynulým vteřinám... Psaní o průměrnosti vede k průměrnosti psaní, to je to, co si nyní tak zřetelně a jasně uvědomuji...
Ztrácím čas kompletováním. Chci mít vše, kompletní katalogy, kompletní zážitky, kompletní život, kompletní úspěch, kompletní štěstí... kompletuji, přidávám nedůležité a nesrozumitelné, a přitom opomíjím skryté a zatím nenalezené. Bojím se širokého obzoru, snažím se dívat pouze jedním směrem, ale přitom náš svět je storozměrný; je tak jednoduché mít pocit, že znám vše, ale přitom je tak moc jasné, že objímám pouze rozemleté fragmenty reality...
Ztrácím čas hledáním. Hledám filmy, hledám hudbu, hledám knihy, hledám fotografie, hledám obrazy, hledám předměty, hledám krajiny... tak moc hledám, že samo hledání mě unavuje a nalezené mi dává stále méně a méně, hledáním ztrácím smysl hledání, jenž mi pak uniká a neumím ho znovu nalézt... Hlava XXII v trochu jiné, ale přece stejné podobě...
Ztrácím čas... (to be continued; nechci ztrácet čas psaním o ztrácení času (tato věta je dokonalým ztělesněním prázdné samolibé pseudointelektuálnosti, která je mým erbem)).
Nová kategorie; filmy, které nenutí přemýšlet, které jsou krásně filmové a filmově krásné, které jsou neotřele obyčejné, které ukazují radost i bol, které mluví šťastně i nešťastně, dlouze i krátce, naivně i reálně... movies for a date...
Doctor: [to Even] Life is an express train from the future. You can either stand in the middle of the tracks or turn and run like Hell.
Tak jako Příšerný čtvrtek, můj soukromý král letošního Febiofestu. Není třeba dlouze psát, není třeba pracně skládat slova v složité věty; namísto toho stačí útržkovitě načrtávat zapamatované momenty: déšť a šedivost, vítr a chlad, slunce a večerní tma, černé neoprény a rozbouřené vlny, svatba a odloučení, 2x on a 1x ona, nový život, konec starého, nalezení pravdy, nalhávání sama sobě, pozdní pochopení, přátelství i rivalita, ztracené iluze i nově nalezené naděje, golf i surf, úsměvné situace i slzy v očích... a k tomu surf rock jako soundtrack mizejících minut...
NP Nothing; looking forward to Mogwai...
