pondělí, března 27, 2006

Světla vělkoměsta... a podzimní jarní nálada

Právě teď... umírá zima, rozpouští se v provazcích deště, odtéká po špinavých ulicích, její sníh černá a scvrkává se, vzduch je obalen bílými mračny mlhy, šedivá obloha se propadla tak nízko, že je možné se jí dotknout a nechat stéci kondenzující krůpěje po dlaních směrem k zápěstí...

Michael Cheritto: What do you want to be when you grow up, honey?
Linda Cherrito: I don't know.
Michael Cheritto: She doesn't know. Just like me, I don't know either.




Jsem volný, svobodný... mám čas přemýšlet i psát. Vzpomínám na poloprázdné kino, staré dřevěné nepohodlné sedačky, a nečekaně silný příběh přede mnou. Bylo to o střetnutí – střetnutí dvou silných stárnoucích jedinců, tak strašně moc stejných ve své samotě, odhodlání, síle i přesvědčení, střetnutí plné porozumění a vzájemného respektu, střetnutí, z něhož mohl pouze jeden vyjít jako vítěz, přičemž jeho vítězství bylo současně prohrou, protože nenávratně uzavřelo ony pomalu plynoucí osudové okamžiky...

Justine Hanna: But you have to be present like a normal guy some of the time. That's sharing. This is not sharing, this is leftovers.
Vincent Hanna: All right, so what I should do is, uhm, come home and say "Hi Honey, guess what? I walked into this house today where this junkie asshole just fried his baby in a microwave because it was crying too loud, so let me share that with you."




Bylo to o situacích, tolik moc známých, tolik reálných; smutně krásné okamžiky všedních dnů se prolínaly s předurčenými životními cestami všech zúčastněných... Náhodné setkání v baru, noční vzduch terasy hotelového apartmánu, světla velkoměsta, sny a naděje; a jako protiklad setkání s čekanou pravdou, vysvobozující ukončení mrtvého vztahu, který přežíval ve vteřinách pozdně večerních setkávání...

Eady: You travel a lot?
Neil McCauley: Yeah.
Eady: Traveling makes you lonely?
Neil McCauley: I'm alone, I am not lonely.




Nelítostný souboj: dramatické okamžiky v dechberoucím podání, útěk přede všemi, smíření se s osudem i neuvěřitelná síla se mu vzepřít, pohled do zrcadla, neochota přiznat si pravdu spolu s mlčenlivou odevzdaností... Někdo dostal šanci i naději, jinému zhasla v překvapivém momentu udivené skutečnosti, tak jako v životě – šedivé dny dříve nebo později přinesou okamžiky zvratů, které na povrch vyplaví naše nitra, jejich obsah, naši sílu, kterou máme, kterou musíme mít: sílu žít.

Vincent Hanna: I don't know how to do anything else.
Neil McCauley: Neither do I.
Vincent Hanna: I don't much want to either.
Neil McCauley: Neither do I.




NP Pink Floyd – Marooned (1994 – Division Bell))