Bylo to dokonalé, jednoznačně dokonalé. Jemné bicí, rychlá rytmika, náznaky drum'n'bassu a hip-hopu, ticho i energická hlasitost, sóla i jemné ruchy na pozadí... Magnus Öström. K tomu basa... efektovaná i bez příkras, se smyčcem i bez něj, občas znějící jako elektrická kytara, občas jednoduše krásná ve vibrujících nízkých tónech... Dan Berglund.
Nečekal jsem to, protože jazz je většinou až příliš artistní, až moc vzdálen od jednoduché krásy, většinou si na něco hraje, je nepřístupný... tentokráte ne. Jednoduché motivy přerůstající do symfonie pro tři nástroje (a výsledný efektovaný zvuk), syntéza minimalismu s rockem, hip-hopu s romantickými klavírními motivy, drum'n'bassu se smyčcovými basovými plochami; ve světě ovládaném opakováním to byla krásná neotřelost nového a nečekaného...
Nedaří se mi nacházet slova; bylo to krásné, opravdu krásné, melodické, silné, objímající, linoucí se prostorem, zasahující, nacházející, příjemně hladící i teskně volající, toužící i utíkající... Miluji život; miluji ho pro tyto chvíle...
NP Esbjörn Svensson Trio - Viaticum (2005 - Viaticum)
