Pravda neexistuje, závazky budoucnosti straší mě i Tebe, a já začínám pomalu a jistě cítit, že skrze poznání nemožnosti být s Tebou najdu štěstí v otevření očí při pohledu na ztělesnění pěstěné chytrosti... (vrátila jsi se a ozvala; a já se těším, přestože mám strach, že budu pro Tebe méně, než bych chtěl být...).
Bušilo mi srdce, tak strašně moc, tak neuvěřitelně silně... Začalo to nenápadně, chladně i studeně, artistně dokonale, jen výjimečně krásně; Beethoven je takový, s výjimkou měsíčního svitu (pomalu plynoucí trojzvuky) a patetické krásy (neokázalost monumentálnosti) mi nedokáže moc říci...
Pak přišel Mozart; mozartovsky hravý, energický, ale přesto polapen v nedokonalostech doby, kdy zahnědlé klávesy bylo tak obtížné tisknout, kdy zvuk byl přesycen sladkostí a kdy pravidla vítězila nad svobodou výpovědi...
Jenže pak... tak jako vždycky, tak silně, tak tajemně, tak krásně, tak jinace, tak současně, tak minule... Frederic Chopin a jeho nálady i pocity, večerní jitra, podzimní večery, melancholická zadumání, nevyřčená slova, neuskutečněná rozloučení... Ballade for piano No. 3 in A flat major, Op. 47 zvedla vítr v kadencích akordů, aby Nocturne for piano No. 8 in D flat major, Op. 27/2 nastolilo atmosféru smíření...
A potom? To nejlepší, to nejsilnější i nejkrásnější, teskné motivy v nejtišších pianissimech přecházející ve fortissima souzvuků vznešené hrdosti, opakované melodie v různých vyzněních... nic lepšího není, nikdy jsem nic krásnějšího i sebezničujícího neslyšel; Ballade for piano No. 4 in F minor, Op. 52, Chopinův odkaz přicházejícím staletím, který mi už nikdy nikdo nevezme, protože ho cítím v sobě - ve své paměti... Emanuel Ax, mé druhé setkání s ním; večerní nokturno koncert, těsně před půlnocí, další Chopin jako přídavek, červené víno, dokonalost provedení, obdivoval jsem, mlčky se díval, cítil...
(... a venku vál od řeky jemný vítr ...)
(A já seděl vedle Tebe, tisknul Tvé ruce, miloval Tě... a Ty jsi pak odjela za ním, abych se – tak jako už tolikrát – cítil tak moc opuštěně, tak moc osamoceně, tak moc ztraceně...)
NP (... that evening before midnight ...) Frederic Chopin - Ballade for piano No. 4 in F minor, Op. 52 (Ivan Moravec)
