Byl jsem tenkrát malý, nedospělý, školou povinný, slabý; navštěvoval jsem první pětiletku, proplouval pololetími využívaje svého talentu, utíkal přes jarní i podzimní pole do lesů... šťastný čas radostného dospívání. Hudba neexistovala, filmy tvořily scvrklou kategorii indiánských příběhů, kde dobro a zlo bylo jasně dané, kde pravé dobrodružství tvořily koně, luk a šípy a kdy ohnivá voda byla opovrženíhodným prokletím sužovaného národa.
Valeria: All my life I've been alone. Many times I've faced death with no one to know. I would look into the huts and the tents of others in the coldest dark and I would see figures holding each other in the night. But I always passed by.
Pak to přišlo... setkání s dospělým světem, který je jiný než dětská hřiště plná indiánských příběhů; má zvědavá duše byla ohromena a omráčena, užasle a nedýchajíc sledovala příběh, který se odehrával na plátně, zatímco mozek hltal plynoucí vteřiny a v duchu si přál, aby obrazy filmového světa nikdy neskončily. Bylo to velkolepé, navždy mě to změnilo; jeden z těch okamžiků, které se nesmazatelně vryjí do paměti - v ten moment jsem poprvé nakoukl do světa dospělých a pomalu a nesměle vykročil ze zahrady dětských snů...
Subotai: Hey, old man, where did you get all this stuff?
The Wizard: The dead... our gods are pleased with you, they will watch the battle.
Conan: Are they going to help?
The Wizard: No.
Conan: Well, then tell them to stay out of the way.
Byl to příběh o pomstě a odplatě, o černém a bílém světě, o lásce a přátelství, o odvaze a barbarství; krev stříkala z otevřených ran, uši vstřebávaly praskot drcených kostí a nářek umírajících, lítost byla zapomenutým pojmem – jediné, co bylo podstatné, byla krví zbrocená cesta k odplatě, která měla odpovědět, ukázat, která měla uhasit svírající pocity, která měla naplnit duši pocitem vítězství; svoboda v rozlehlých stepích, vítr ve vlasech, spalující vášeň, odvaha a hrdost, síla i bolest...
Valeria: All the gods, they cannot sever us. If I were dead and you were still fighting for life, I'd come back from the darkness. Back from the pit of hell to fight at your side.
Barbar Conan; co dál více psát? Že příběhy R.E. Howarda jsou těmi nejlepšími fantasy povídkami, které znám? Že filmová hudba Basila Poledourise je tím nejlepším soundtrackem, který kdy byl vytvořen, protože jde o jeden z mála filmů, kdy hudba měla možnost vzniknout před samotným filmem? Že se na scénáři podílel Oliver Stone, že lze dohledat spojení mezi kultem hada a existencí The Doors? Že film je prostý tolik typické snahy o co nejširší přístupnost, že díky filmování ve Španělsku a neexistenci odborů bylo možné točit a ukázat nemožné? Že se ve filmu bojuje skutečnými meči? Že (naštěstí!) chybí nyní tak moc používané CGI efekty, při kterých se mi chce zároveň brečet i smát nad jejich trapností? Pán prstenů je a navždy bude daleko za Conanovou cestou, která nastavila nepřekonatelně vysokou laťku příběhům meče a magie...
Conan: Crom, I have never prayed to you before. I have no tongue for it. No one, not even you, will remember if we were good men or bad. Why we fought, or why we died. All that matters is that two stood against many. That's what's important! Valor pleases you, Crom... so grant me one request. Grant me revenge! And if you do not listen, then to HELL with you!
Všechno nebo nic; to je ta symbolika, to je ta pravda, která se mi navždy uložila do duše a nyní tolik ovlivňuje mé konání a jednání... touha po naplnění, touha po cestě, touha po vykoupení...
NP Basil Poledouris - Love Theme (1982 - Conan the Barbarian (OST))
