Posledních pár dnů – a zmizím do prázdnoty. V moment, kdy se letadlo odlepí od země, přestane můj stávající život existovat. Všechny povinnosti polykající hodiny od pondělí do pátku nebudou ani pouhou vzpomínkou – zmizí se a ztratí. Z okna budu pozorovat vzdalující se zemi, objednám si dvě deci červeného, vytáhnu všechny mapy i průvodce a budu jimi neurčitě listovat tak, abych se dozvěděl jen to minimum, co potřebuji vědět. Jeden kontinent se bude vzdalovat a druhý blížit a někde nad Atlantikem mi dojde, že to není sen, že opravdu budu na několik týdnů svobodný s možností jet kamkoliv a dělat cokoliv, že se budu toulat skalními městy národních parků, v poušti marně hledat vodu, že letos poprvé budu lyžovat, že budu putovat sněhem směrem vzhůru a projíždět planinami bez měst i vesnic, v zapadlých motelech si kupovat večeři a u poloopuštěných benzínových stanic zteplalé pivo a tvrdnoucí pečivo, že se budu smát všem těm hloupostem, které uvidím, a zároveň obdivovat víře, která je drží při životě, že budu hledat omezenost, abych na ní mohl ukázat prstem, ale přitom si budu uvědomovat, že nikde to není jinak, že před ránem budu vstávat s touhou vidět svítání a večer usínat s pocitem, že dne nebylo škoda, že se budu smát, povídat, snít, dívat se, číst, psát, fotografovat, že budu žít...
Úplně nenasytná, pomyslel si. Ty její boky, ty přirážely, jako by se řítila lokomotiva. A přesto, když pak vedle něj ležela a spala, byla její krásná tvář pod záplavou vlhkých kudrn tváří panny. Na nic se nedá spoléhat, pomyslel si generál Kilpatrick. V tomhle světě už nezbyla vůbec žádná morálka. A ať si tu malou děvku všichni čerti vezmou za to, co mi provedla: Já ji miluju.
Stephen cítil důvěru, kterou v něj vkládala, stejně zřetelně jako její ruce kolem svého pasu. Cítil její prsa, jak se k němu tisknou, a tlukot jejího srdce. Nebo to bylo jeho vlastní? Uplynuly celé hodiny, v nichž přijímal tuto důvěrnou blízkost, aniž by o ní přemýšlel, jako by ho Pearl vzala za ruku a dovedla ho k ní. Všechno to vyplynulo tak přirozeně, že to nejhorší, co by teď mohl udělat, bylo vyslovit svoje city k ní, a on to dobře věděl – poplašilo by ji to, vylekalo. Stehen o svých citech nemusel mluvit, aby ji ujistil, že existují, a sebe, že ona to ví. Věděla to, dokud to zůstalo nevysloveno.
Tohle je důležitá součást vůdcovských schopností, pomyslel si plukovník Teack, který byl rovněž přítomen a stál u jednoho z oken. Vědět, kdy se chovat lidsky, vědět, jak vyjádřit obdiv ke svým mužům, aniž by přivedl do rozpaků je nebo sebe. Pak, když přijde čas a bude to nutné, jsou pro vás ochotni i zemřít.
Těším se na Tebe. To nejkrásnější na nás je, že se mezi námi nic nestalo. Nic, vůbec nic. Všechno je jen v představách, myšlenkách a nejistě zaplašených přáních. Všechno je před námi – budeme-li chtít. Vím, že se nestane nic; opět. Ani teď ne. Ještě ne. Bylo by to příliš brzy. Někdy je lepší nechat věci budoucnosti, než je ulepit předčasnou přítomností a zbytečně poslat do minulosti.
NP Warren Ellis & Nick Cave - The Proposition #1 (2006 - The Proposition (OST))
