„Tak co se ti stalo? Co je ti?“ vyptává se mě Utte a přechází sem a tam po našem pokojíčku. Vím, že bych ji mohl přitáhnout k sobě a opíchat ji, abych se z toho dostal lacino, abych ji vedl jako slepce a dokázal jí, že blbne, ale nic takového neudělám. Rozhodnu se, že jí udělám palačinky.
Což není absolutně k ničemu. Moc to mezi námi neklape. Možná je to ve mně. Možná nejsem na takovéhle zkušenosti zralý. Možná tohle řešení nebylo to pravé. Každopádně ona moje palačinky nechce. Chytne mě za vlasy a pořádně mnou zatřepe. Ale co jí mohu říct? Když to nevím já sám, co jí mohu říct?
„A kvůli čemu jsi to nemohl zvednout? Byl jsi s nějakou ženou?“
„Nebyl, pokud vím,“ prohlásil jsem.
Zůstali jsme chvíli zticha, zabraní do svých myšlenek, v biblickém osvětlení.
„Ale kdyby to tak bylo, řekl bys mi to?“ pokračovala.
„Předpokládám, že ano, řekl bych ti to.“
„Ale nejsi si tím jistý.“
„Správně. Nejsem si tím jistý.“
Navzdory třem rokům manželství jsem ji ještě dobře neznal. Nevěděl jsem s jistotou, jestli věci půjdou dobře, nebo špatně. Kolem mě to vlastně nikdo nevěděl, u těchhle žen kolem třicítky nikdo nevěděl, jak mohou v určité situaci reagovat. Jako by nebyly úplně zralé a nechávaly se vést svým pudem, aniž se staraly o následky, takže nebylo možné nic předvídat.
Mýlíme se, pokud něco čekáme od našich dětí, protože život je zařízený tak, že my na oplátku nikdy nic nedostaneme.
Unreleased. Místo slov bych chtěl pustit tu hudbu. Půlnoc, tma za okny; sousedé se pohlavně spojili už po šesté – je klid. V extázi je slyšet její hlas a já se vždy snažím odolat pokušení začít plnit Excelovou tabulku frekvencí jejich kopulační aktivity. Průměrný vzorec sexuálního chování průměrného páru z průměrné čtvrti průměrného evropského velkoměsta. Dvakrát týdně. Ani moc, ani málo. Ulepená těla po návratu z pracovních povinností. Cigareta na balkóně, kde jinak ve větru tančí schnoucí prádlo.
Sedávám tu a dívám se z okna do černé prázdnoty. Občas přečtu knihu, abych se utvrdil v pocitu intelektuální nadřazenosti. Ta touha po jinakosti a prokleté pnutí odlišit se; aspoň že už jí není tolik, co dříve.
V té knize se vše rozpadalo.
Ve mně se vše slepuje dohromady.
NP Helios – Convivium (2009 – Unreleased Vol. 1)
