Žít život dvakrát...

Léto pomalu sklouzává do své krásnější poloviny; pole na kopcích Vysočiny získávají nádech podzimu, který je zároveň neuvěřitelně nepravděpodobný a přece tak neoddiskutovatelně jistý. Hnědá barva a traktorem uvláčené vzory obrácených polí. Červené jeřabiny, pod kterými hynou motýli, a k tomu bílá oblaka na obloze. Poslouchám Armanda Amara a piju dvanáctku Gambrinus, protože došla Plzeň. Venku letní noc pomalu pokládá svoji tmu jak pokrývači došky střech satelitních vesniček s miniaturními pozemky. Lidé se žení a nikdo se nerozvádí; zatím. Je mi fajn. Všechny mé melancholické a útlocitné pseudopravdy jsem zakopal někde v podhůří Novohradských hor, když jsem jimi projížděl začátkem července. Vítr foukal a slunce svítilo a já se ptal, jestli stejné řeky mohou mít po letech jiný tvar, proud, vůni i chuť. Tvar, vůně i chuť zůstávají stejné – ale řeka může téci jiným směrem. Může. Musí.



Pálím víkend nicneděláním a užitečnými zbytečnostmi. Přemýšlím o tom, kde bych chtěl žít, a hledám možné alternativy. Inspirován architektem odpadu, chtěl bych něco jiného, někde jinde; nechci litovat jednoho z nejzásadnějších rozhodnutí. Bojím se kompromisů, které by mohly ze života udělat neodstranitelnou a věčnou připomínku nedostatku vytrvalosti a usilování.



Mám vše, co jsem kdy chtěl. Nebojím se to přiznat a nebojím se s tím žít. Nebojím se ztráty. Vyrovnaný jak Polabská nížina, uvědomuji si, jak moc jsem teď šťastný. Mám vše. A nehodlám se ptát, do kdy to tak budu cítit. Nechci ztrácet čas zbytečnými otázkami. Chci budovat, stavět, dívat se na západy slunce. Chci cestovat. Chci pracovat, milovat, jíst a pít, fotit i hrát, číst, mluvit. Mám rád Reflex, ECM, post-rock, hory, moře, sever, inteligentní lidi. Nedokážu žít bez svobody. Láska je středobodem mého žití. Mám rád práci pro její intelektuální výzvy a kolbiště komplexnosti. Mám rád protiklady. Věřím v lásku, přátelství a svobodu. A v lásce potřebuju vášeň, souznění a vnitřní oboustranné rozhodnutí. Kupuju si DVD s filmy, které jsem kdysi viděl a líbily se mi a o nichž vím, že už se na ně nikdy nebudu dívat. Mám desítky košil a několik obleků. Z Threadless si objednávám ta nejzajímavější trička a v dress-for-less značkově bojkotuji česká obchodní centra, jejichž přesolárkované prodavačky s pohrdlivým lustrujícím předkusem ponechávám těm méně šťastným, nebo těm, kteří mají hroší kůži či si potřebují stvrzovat svůj status. Prodal jsem svůj chopper a koupil kabriolet. Mám hypotéku a v portfoliu několik akcií, které od února, kdy jsem je nakoupil, nepřetržitě rostou. Mám rád dobré špagety a kvalitní hovězí. Z vín preferuji ta chlazená a z piv Bernard, Plzeň a Budvar. Začínají mi chutnat ryby a přestávám jíst vepřové a drůbež. Mám rád zmrzlinu a do práce nosím kravatu. Je mi třicet. Jsem svobodný, bezdětný a šťastně zadaný. Snažím se žít svůj život dvakrát; musím tak dělat. Žít život dvakrát… ta síla! Žít život dvakrát…



NP Armand Amar - Part XXI (2009 - Marco Polo)