Najednou jsem si při sledování filmu uvědomil, jak zbytečně a prázdně vlastně žiju, jak malicherné a nicotné jsou moje problémy, jak se snažím a usiluji o věci, které jsou ve skutečnosti zcela nepodstatné. Snaha o hmotné (pře)zabezpečení, snaha být lepší než ostatní, snaha vyniknout... - to vše mě provází (a bude provázet) i nadále, nad tím nezvítězím (a bohužel ani nechci zvítězit). Možná že jednou ale, za pár let, kdy se vše zlomí, kdy už nebudu mít potřebu současného snažení se, udělám něco strašně nepraktického, co však ale bude tím nejlepším rozhodnutím, jaké kdy udělám (nebo - druhým nejlepším(na prvním místě budeš vždy Ty)).
Filmu není co vytknout; vše je tak, jak má být a jak mělo být, vše vytváří jednolitý působivý celek. Afrika působí cize a krutě, působí divošsky, primitivně, ale ve skutečnosti to není jen Afrika - takový je celý svět, jen je v současnosti na některých místech naleštěný a uhlazený, uměle zklidněný; zlo, nenávist a zášť, která tu byla a vždycky bude, je v našem civilizovaném světě přikryta a držena v zajetí, aby se však jinde a jindy znovu objevila se silou a krutostí beroucí slova i dech.
V kině jsem byl sám - a litoval jsem, že tam nejsi se mnou. Chtěl jsem Tě držet za ruku při závěrečných titulcích a poté s Tebou jet domů ztichlou noční tramvají, nastavujíc obličej proudícímu chladnému nočnímu vzduchu...
NP Andrea Guerra - Finale (2004 - Hotel Rwanda (OST))
