Blackout

Vítr lámající stromy, provazce deště, chlad a tma, naprostá tma. Výpadek elektřiny znehybněl celé město, veškerý život se zastavil, tento kus země přestal dýchat; ležím s notebookem na klíně a jeho jas osvětluje potemnělý prostor, ztichlým pokojem se šíří melodie Pascala Gaigne – mám rád jeho melodické orgie, kdy piano jemně naznačí motiv, aby smyčce převzaly hlavní téma a rozvinuly ho do podoby, jež mrazí v zádech a zároveň kreslí úsměv na rtech.



Vzpomínám na pár okamžiků před několika měsíci, možná lety. Pochybné kino v centru Prahy, opilý promítač, potrhané sedačky, několik málo řad sedadel, několik málo lidí, Věčná po mém boku... a Můj život beze mne před námi.

1. Tell my daughters I love them several times a day.

2. Find Don a new wife who the girls like.



3. Record birthday messages for the girls for every year until they’re 18.

4. Go to Whalebay Beach together and have big picnic.

Bylo to strašně... krásné, strašně silné, bolestivé, melancholicky dojemné a neuvěřitelně pochopitelné, ospravedlňující vše, ukazující cestu, vznášející otázky... Co bych dělal já? V co bych věřil? Pro co bych žil? Co bych chtěl ještě zakusit, co bych chtěl ještě vidět? Tak strašně moc bych si přál vše stihnout, ale nemohl bych, měl bych svázané nohy i ruce, ochabující srdce, oslepené oči, umírající dech...

5. Smoke and drink as much as I want.

6. Say what I’m thinking.



7. Make love with other men to see what it’s like.

8. Make someone fall in love with me.

Ten film je opravdu krásný, jeden z těch, které mrazí, které se ukryjí hluboko do duše; má v sobě ukryty pravdy bytí, vznik života i jeho skon, ukazuje zrození lásky i trpkou sílu jejího konce, bere všechny naděje a zároveň je plnými hrstmi rozdává...

9. Go and see Dad in jail.

10. Get some false nails (and do something with my hair).



Kam půjdu nyní? Zpět, dál? Chytrá je daleko, tak daleko... Pojedu za ní? Nechám se spoutat její pěstěnou krásou? Chtěl bych Tě poznat, Ty mně můžeš tolik dát... a já Tobě...

NP Pascal Gaigne – Le Cou de la Girafe (2004 – Le Cou de la Girafe (OST))

Bittersweet Life

Ležím teď v zšeřelém pokoji rakouského apartmánu, za jehož okny je cítit mrznoucí sníh, který symbolizuje přicházející zimu i stav mého nitra. Pár kilometrů odsud vládne svým majestátem Dachstein; jsem sám, oslepen, všude kolem mne je tma, kterou nedokážu prohlédnout, utápím se ve ztracených snech, věřím v zázraky neexistujících léků, pomalu dýchám a vnímám teskné zvuky linoucí se mezi bílými stěnami...

Tak moc jsem chtěl, tak moc... Tě změnit, lásko. Dal jsem si před sebe nepřekonatelnou překážku, vytvořil jsem si své Záhořovo lože, chtěl jsem Tě unést z Tvého nedobrého a zmateného světa, v němž je projev lásky hříchem, sobeckost standardem, vyhřeznutí citů projevem slabosti a nedokonalosti, v němž je zvykem, že vztah je Potěmkinovou vesnicí – krásný na pohled, ale prázdný uvnitř...

Neodpovídáš... proč? Nemám sílu, opravdu jí nemám, nedokážu přistoupit na Tvůj standard paralelních životů, kdy míjení se je základem bytí, kdy smutnost mé duše je pro Tebe tím, co Ti nemohu ukázat, protože bych tak projevil svou neexistující sílu, kdy mé city k Tobě snižují mou přitažlivost v Tvých očích... Jsme tak moc stejní, tolik a tolik, naše světy jsou ale od sebe vzdáleny tisíce světelných let, každý žijeme pro něco jiného, každý věříme v jiné, každý vyznáváme svoji pravdu pravdoucí, každý si ubližujeme svými chybami, jež jsou tak moc stejné svými důsledky...



Nakonec jsem z celé nabízené Asie viděl pouze Bittersweet Life; byl to vlastně symbol, symbol všech těch příběhů tragických hrdinů s hrdostí i strachem, kteří se chtějí obětovat pro jeden okamžik, kteří neváhají ztratit vše pro několik vteřin naslouchání zvuku violoncella, kteří stejně jako já věří více snovým příslibům než reálné skutečnosti, kteří v poloprázdných bytech nad ránem usínají a za pár hodin vstávají, kteří jsou tak moc silní, že doufají v nesmrtelnost, která je ale svou neexistencí zradí a zničí...

Sun-woo: One late autumn night, the disciple awoke crying. So the master asked the disciple, "Did you have a nightmare?" "No." "Did you have a sad dream?" "No," said the disciple. "I had a sweet dream." "Then why are you crying so sadly?" The disciple wiped his tears away and quietly answered, "Because the dream I had can't come true."



Hořkosladký život je i můj příběh, náš příběh, Tvůj příběh; pár měsíců, tužby a sny, doufání v nemožné... nemohu, sám nemohu nic, sám nic nedokážu, musela bys chtít i Ty; jenže Ty věříš v jinou karmu, máš svůj vlastní sen, který se s tím mým protnul jen na pár chvil, což byl vlastně zázrak několika málo dní, protože mimoběžky se v reálném životě neprotínají, to se nestává...



Byl jsem jako Sun-woo – i já jsem tak moc vsadil na svojí prohru, i já jsem neváhal pro zastavení času a dotknutí se lásky obětovat vše, co jsem mohl nabídnout, i já jsem více snil a věřil, než si reálně uvědomoval, i já jsem jinde bral, abych tady mohl dávat, i já jsem se ztratil v iluzích a záhybech teskných snů, abych našel své naplnění v bolesti neuskutečněného...

NP Vangelis – Memories of Green (1982 – Blader Runner (OST – Jesper Edition, Bootleg))