Vždy je tomu tak; poprvé člověk nemůže mluvit ani dýchat, podesáté přikyvuje a cítí, že je čas jít dál... Sympathy for Lady Vengeance; ... (ty dojmy... jsou stále ještě ve mně, ale každým ránem je jich méně a méně, nakonec odejdou a ztratí se, zmizí, zešednou, rozpustí se, jinakost se stane obyčejností a obyčejnost jinakostí, bílá bude černou a černá si navlékne bílý šat... a kouzlo pomine...).
Co zůstane? Ty tóny - tak jako pokaždé - melodie, Vivaldi a Asie, upřímnost, slzy, rozmazané pohledy přes deštěm skrápěný okenní parapet, pravda, smutek, naděje...
NP This Is Your Captain Speaking - Gathering Pieces (2005 - Storyboard)
