----
Mlha, vlny, sůl... vše bylo cítit ze vzduchu... a od moře stále fouká slaný vítr; až příliš okamžiků a momentů, vše se valí neuvěřitelnou rychlostí, není možné zastavit a čekat a vnímat a nedýchat...
Třeba ten večer, kdy se blížila pevnina, a pod zamračenou oblohou se začaly rýsovat pravidelné stejnokroje větrných elektráren; hejno budoucnosti v oblacích zšeřelého soumraku, mávání unavených perutí pod mračny plnými deště, síla rotujícího zvyku, nemožnost zastavit a odpočinout si...
Chlad, vítr, slunce na pár chvil; okamžiky jara v pozdním létě, pravda na dosah, slunce hřálo napůl schováno, rybářské chatky byly velkolepé svojí obyčejností a ve vzduchu byl cítit ranní rybolov. Zastavený čas - tolikrát zaklínané sousloví, jež v sobě ukrývá pravdu - byl přítomen ve všech předmětech: v potrhaných rybářských sítích, v oprýskaných trámech, v mořem nasáklých pilotách i v mlčenlivých stěnách skal...
Já, Ty a tvoje tápaní... čekané, předvídatelné, ale přece tolik silné... bojuješ svůj zápas, nevíš, hledáš, ptáš se... tak jako já tolikrát. A k tomu Náhoda - taková, jakých je jen pár za život... Jsi stále někde jinde, neuvědomuješ si ubíhající vteřiny, považuješ svět za zkamenělé sousoší, kdy jednotlivé sochy jsou jen herci Tvého života, které můžeš kdykoliv povolat zpět do hry...
Vystřelené šípy na všechny strany, odpovědi, hledání, touhy, naděje... Je toho tolik, tak moc, nelze vše zachytit a popsat, nelze vše zodpovědět a pochopit, minuty tikají, čas je zastaven jen naoko, život tepe svojí neustálou přítomností...
Slunce vychází a hřeje, voda připomíná karibské slunce a jím prohřáté pláže, ptáci křičí píseň svého rodu a já se dívám na vlny narážející na zachmuřené břehy; je najednou podzim, choulím se do všeho možného, cítím chlad míst daleko za polárním kruhem, vnímám nehostinnost jen na chvíli proměněnou v přívětivost několika málo prosluněných okamžiků...
Nevím - chtěl jsem najít pravdu, ale našel jsem jen další příběhy, otevřené, čekající, s otazníky ve svých erbech; vyzvu je na souboj, není jiná cesta – nemůžu jinak, čas vypršel, dny se naplnily a Ty stále tápeš ve svých obavách a ve své minulosti... Sám sebe se ptám, kolik mám vlastně síly; na první pohled tak strašně mnoho, ale ve skutečnosti pochybuji o čemkoliv, o čem je možné alespoň trochu pochybovat...
Cítím to - ten chlad večera, tu slitinu všech pocitů vykovanou z Tvé jedinečnosti, ty nové cesty, ty volající příběhy; tentokráte nechci čekat, už nikdy, už jsem čekal až příliš dlouho, příliš často, příliš...
(Jenže... vůle se vždy zlomí, jsem křehký jako ocel, jež se může rozpadnout na tisíce kousků pouhým nárazem na zem...)
Černá a bílá, pravda a lež, láska a nenávist, přitažlivost a odpuzování se, oheň a voda, vítr a zem... jsem tím vším, cítím se tak, pán všech moří, dobyvatel ztracených světů, král promarněných příležitostí - teď a tady, kdy i o půlnoci jsou vidět v dálce se rýsující obrysy pevniny, ztracen uprostřed Atlantiku, daleko na zamračeném severu...
A vrátím se zpět a budu zase polykat kilometry života, cítit pádící dny rozpouštěné v kyselině pracovních povinností, budu zase plný optimismu a energie jak se patří, zbytečnosti zase ovládnou můj život svojí prázdnotou a já budu mhouřit oči čekaje na zářijové slunce...
NP Godspeed You! Black Emperor - Motherfucker=Redeemer (Part One) (2002 - Yanqui U.X.O.)
