Zavírají se mi oči.
Jsem ztracen – jako vždy. Někde mezi zítřkem a minulým stoletím, neustále se vracím do minulosti, tápu, hledám; vyměnil bych cokoliv za to jediné – za schopnost ještě jednou milovat...
Má trojčlenka má zvrácený charakter. Čím menší je šance, že bychom si mohli rozumět, chápat, věřit si a být spolu, tím více chci, bojuji, doufám i miluji. Blouznil jsem a snil a tápal a zaříkával a věřil a tázal se a pohrdal sebou a i teď se nakonec ohlížím zpět; zaříkávač ztracených chvil, snílek minulých okamžiků, které by chtěl vrátit...
Vrátil bych se k Tobě a chtěl bych utéci někam jinam, do jiného příběhu. Pořád se chci vracet, ale přitom vím, že jakýkoliv návrat kamkoliv by znamenal jen další přešlapování na místě... Ale co mám dělat, když v budoucnosti nevidím smysl?
(Teď mi běhá mráz po zádech. Jako vždy, když hledám své Awe...)
Jsme spolu několik týdnů. Žijeme, vyprávíme, milujeme, svěřujeme se, sníme, usínáme... nerozumíme si beze slov, jen slovy. Přibližuješ se, ale pořád jsi tak moc daleko; a já netuším, jestli budeš někdy blízko. Vina není nikde v Tobě; vina je ve mně. Mám strach jít dál. Mám strach, že ztratím naději a místo ní najdu jen jedno velké zbytečné prázdno...
Jediné, pro co žiju, je můj sen. Že jednou budu umět hrát všechno, všechny melodie světa, a noc bude nekonečná, víno nebude působit, ráno nepřijde a já nikdy nezavřu unavené oči.
Prosím, rozuměj mi...
(Prázdná slova, věty... neschopnost formulace, opakování zbytečností... )
Oblaka začínají modrat do tmava, v dálce probleskuje červená západu slunce, krajina kopcovatí a padá chlad. Přichází nejkrásnější měsíc v roce. Čas posledních záchvěvů odcházejícího léta, ranní zeboucí mlha, pohasínající večery, polední slunce, děti jdoucí do školy, prázdná náměstí vylidněných měst...
Těším se; slunce bude hřát a já postavím obrovskou hráz, za níž budou zastavené tikající vteřiny, které se budou kupit jedna na druhou, budou chtít pokračovat ve své cestě, budou se tlačit na sebe, vyvyšovat, hromadit... a pak, až jich bude čtrnáct dní, se hráz prolomí – a všechen shromážděný čas mě odplaví zpět do reálného světa...
NP This Is Your Captain Speaking – A Wave to Bridget Fondy (2005 – Storyboard)
