Vrátil jsem se. Zvláštně zklidněný a zároveň nevyrovnaný stejně, jako kdykoliv předtím. Jako bych otevřel novou knihu – a v ní narazil na stejné kapitoly. V něčem podobné a v něčem možná jiné; ten pocit ale přetrvává. Opakování. Vše se opakuje. Nikde není nic nového a překvapujícího, vše je stejné. Čtyři roční období. Naděje, štěstí, melancholie, zatracení.
Zase se otevírají má kina, která mám rád, a v nich se rozsvěcují podivné příběhy rozhovorů a neuvěřitelně pálící střetnutí s reálným životem. První dříve či později vymizí z paměti, byť byl překvapující, zvláštní, jiný, zneklidňující. Zneklidňující; mé oblíbené slovo. Kolik to bylo měsíců? 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny; a na plátně se v rozmezí jednoho dne odehrával reálný život. S kompromisy a chybami, za které se platí, s uvědomováním si skutečné reality a toho, co je opravdu pravdivé, podstatné a důležité. Zbytek pak byl najednou jen kamufláží zakrývající zbytečnost, která nic nepřináší a naopak odebírá; bere možnost, že by vše mohlo být nějak jinak. Ne lépe; jinak.
Potřebuji změnu. Nevím jak, kde, kdy; něco se ale musí stát. Chtěl bych se probudit někde jinde a daleko. Přiřadit světadílům čísla a hodit kostkou. Padla by Antarktida. Vím to.
Proč? Možná proto, že se už zase ztrácím v podivné koláži zvuků, hlasů a melodií.
Možná proto, že jsem cítil, jak je to houslové sólo krásné. V ten moment získal večer punc něčeho dalšího, než jen příjemného putování melodiemi filmových příběhů. Podzim a s ním hudební večery, pivo nebo dvě deci ve foyer, a pak, na závěr, ta nešťastná hodina mezi desátou a jedenáctou, kdy už je moc pozdě – jet domů a odpočinout si, nebo jít kamkoliv a opít se.
Musím se narovnat. Měl bych a chtěl bych. Ještě není konec; naopak.
NP Godspeed You! Black Emperor - Blaise Bailey Finnegan III (1999 - Slow Riot For New Zero Kanada (EP))
