středa, srpna 03, 2005

Černobílá barevnost...

... filmu Sin City byla nevšední, originální a působivá; film dovedený na samou hranici, už nemůže být nic, co by v sobě mělo více Tarantina či Rodrigueze.

Možná to bylo malým plátnem kina Evald, možná to bylo večerním horkem a únavou, možná to bylo skutečností, že se příběhy neprotly (byť vlastně ani nemohly) tak, jako třeba v případě 21 gramů, možná bylo všeho trochu moc, možná bylo vše až příliš stylizované; přál jsem si, aby ve mně film zanechal více.

Marv byl skvělý a Mickey Rourke senzační; veteránův návrat přesně v tom stylu, jak to mám rád. Hartigan Bruce Willise si mě nezískal (na stáří byl příliš mladý, na slabost příliš silný) a stejně tak Dwight (Clive Owen). Možná mohlo být vše jinak, vše lepší, stylovější, nevím... nebo možná jsem jen nebyl v té správné náladě, kdo ví.

Na druhou stranu, musím přiznat (a rád tak činím) originálnost, atmosféru a noir náladu; Sin City je originál a navždy jím zůstane.



Stále čekám na náš film; film, který se bude líbit nám oběma, který nás zasáhne a který nám sebere schopnost mluvit, film, po němž zůstaneme zaraženě sedět, nechajíce volně plynout čas... Miluji Tě, lásko.

NP Frederic Chopin - Nocturne No. 19 in E minor (Vladimir Ashkenazy)