Vše se mi teď vybavuje jako laciné momentky, tištěné na nekvalitním papíře; výtah rudé barvy, dopravující z Inferna do Nebe (k Tobě), výtah plný parfémů předchozí krasojezdkyně, unavené životem, psy, stářím, manželem a pátečním nákupem. Dny žité na maximum, bez zastavení a ustrnutí; čas běžel jako zběsilý, nedal se zastavit, přestože jsme se tak snažili a přestože jsme nakonec uvěřili, že vlastně neexistuje, že nás nemůže spoutat.
Mé druhé setkání s Emilem Viklickým bylo moc krásné. Jazz klub Reduta se ukázal vhodným prostředím k jazzovému dýchánku s dvěma sklenkami červeného, pianem, basou Františka Uhlíře a bubny Laco Troppa. Seděla si vedle mě a snažila se uchopit neuchopitelné a porozumět improvizovanému ubíhajícímu toku na první pohled chaotických tónů.
Jazzové standardy byly - standardní. Gershwinův Summertime jiný, než obvykle, St. Louis Blues opravdu bluesové, Herbie Hancock klidný a půvabný. Vrchol večera ale přišel nezvykle brzy; už první tóny moravské Lásko, Bože lásko dávaly tušit nečekané, překvapující... a skvělé. Známý motiv přerůstal v teskné repetitivní melodie, melancholie se vkradla do mé mysli, cítil jsem se smutně a zároveň strašně šťastně. Držel jsem Tě kolem ramen, líbal na tvář a věděl to, co vím i teď, co jsem věděl včera a co budu vědět i zítra...
NP Jacob Young - Sky (2004 - Evening Falls)
