sobota, února 04, 2006

Evropské dny, plynoucí čas, naděje na cokoliv...

Zimní víkendy v Praze bývají smutné, přesto však s jakýmsi zvláštním kouzlem, které je skryté v unavených autobusech, tramvajích svítících do padajícího soumraku, studeně dýchajícím metru... a všech těch lidech, kteří spěchají za svým večerním cílem. Jsou zachumláni do vztyčených límců svých kabátů, se skloněnou hlavou prorážejí navlhle mrznoucí vzduch, na oblečení jim mizí padající krůpěje vodosněhu a oči mechanicky hledají cestu, jež bude pokryta co nejmenším množstvím tajících černých vloček.



Snažil jsem se najít smysl své víkendové existence ve vyčerpávající filmové nabídce; jak jsem ale tušil i čekal, opravdu ryzího zlata je málo - křečovitá snaha o jinakost, lopotně ukrývané myšlenky, otevřené konce, nad kterými se ale nechce přemýšlet... nebylo to dokonalé, opravdu nebylo, a já jsem ten, který dokonalost vyžaduje...



Stezky světla ukrývaly pár krásných momentů; byly to detaily uhrančivé tváře Csilly, jež skrývala hluboká tajemství své bolesti a hledala to, co jí nemohl nikdo nabídnout, byly to paprsky světla, které tolik zraňovaly oči Zoltána, byly to momenty a situace, kdy jsem věřil, chápal a cítil...



Nakonec ale něco chybělo; snad to byla jen větší uvěřitelnost, snad to byla ona tajemná síla těch opravdových filmů, snad to byly krásné obrazy, které zůstanou navěky v paměti, vyvolávajíce touhu ještě jednou spatřit vyobrazená místa, tentokráte ale na vlastní oči, s Tebou po svém boku...

Cítím, že se něco mění, ale přesto jsem tak moc spoután představami minulosti...

NP Basil Poledouris - Nuclear Scam (1990 - The Hunt For Red October (OST))