Island, Bach, Slowblow... a naivita

Jsem naivní; věřím v náznaky, z umírající naděje si dokážu během několika málo vteřin vystavět příběh svého života, věřím na Tvoji proměnu, věřím v to, že Tě jednou dokážu pochopit a Ty začneš chtít mě tak, jak jsi ještě doposud po nikom netoužila. Jenže nic z toho se nestane, vím to já a víš to i Ty - ani Tvůj útěk nám nepomůže, nic se nezmění, odumřelé zůstane mrtvým, živá voda je dávno rozlita; ta malinká láhev se nám rozbila a není už nic, co by nás mohlo zachránit...



Outsider měl v sobě něco, co mě dokázalo přimět zpozornět, co mě bavilo a těšilo, co bylo krásné ve své přímočaré matné černobílosti; takových filmů není mnoho. Nebudu už ten film chtít vidět nikdy znovu, ale přesto jsem moc rád, že jsem se jím nechal na pár chvil spoutat, že jsem otevřel oči a pozorně sledoval složitě jednoduchý příběh osamělého ztracence, který nechtěl dospět tak, jak nikdy nechci dospět i já...



A k tomu Bach; pomaleji, rychleji, na piano, elektronicky... v jednoduchosti je krása a Preludium C Dur je přesně tak krásně jednoduché, že se svojí dokonalostí vysmívá všem svým napodobitelům, kterým vždy nutně musí chybět lehkost i originalita, svěžest i melancholie... Nadčasovost je Bachovým synonymem...



Odpovídám, píšu, doufám, nevěřím, rád bych, ... chci mít tu nejlepší; každá jiná pro mě není dost dobrá. Všechno nebo nic, štěstí nebo bolest, dokonalost nebo samota...

NP Johann Sebastian Bach - Prelude in C Major (fast harp version; Bach's Adagios 2CD)