
Unavené potáhnutí z laciné cigarety v šedivém předměstí omšelých bloků, unavenost životem a jeho průměrností, omšelý byt, omšelá dílna a omšelá šachovnice jako památka na mládí, které vyvanulo před staletími... Hloupě omezený syn, zoufalý útěk zoufalé ženy, rezignovaný boj stárnoucího solitéra, který chtěl už jen to jedno - svůj klid...

Jenže i v ten nejnepravděpodobnější okamžik se něco může stát, něco bezvýznamného, co ale dokáže učinit vše relativním, co změní minulost v prach zapomnění a přítomnost v sny budoucnosti... To přesně se stalo Číňanovi, který (ne)dokázal říci čínsky tu nejdůležitější větu na světě, který podlehl přitažlivému kouzlu krásné jinakosti, aby naposledy v životě zažil těch pár chvil, kdy je mozek zaplaven přílivem citů a emocí...
NP Philip Glass - I. Before the Creation (2000 - Symphony No. 5 - Requiem, Bardo, Nirmanakaya)