(Vždycky alespoň jedna píseň, jedna melodie, jedny slova, vždycky jsem našel něco, co se mi vrylo do mozku, aby tam zůstalo navždy. Kritizuji – ale obdivuji, hlavně tu odvahu jít za svým snem... mám je rád, mám je doma, slyším je, ...)
Já potřebuju cítit něco víc; tak jako tenkrát po té noci, kdy jsem před šestou poslouchal pravidelné narážení mužského narcismu na ženskou zoufalost průměrnosti, kdy jsem se v duchu smál i brečel zároveň, kdy to bylo tak moc příznačné, všechny ty šťastné úsměvy, rozmluvy o blížící se svatbě, ale vevnitř prázdnota, kterou nemohlo cizí sperma zaplnit... Tenkrát jsem se ptal světa, proč se to všechno vlastně děje (a za oknem pršelo a staré dřevěné chatky byly provlhlé jak prostěradlo vedlejšího pokoje...).
Šel jsem ten večer dolů k řece a v písku zanechal svoje stopy; napodobenina Good Morning Melody a všech těch křehkých křišťálů koncertního křídla... About Passing se naučím, protože chci – exploze melancholického zadumání převtělená do teskného motivu, jenž pozvolna graduje...
(A taky ten večer, kdy slunce bylo poprvé jarní a jeho paprsky hřály jak vyhasínající kamna před čtvrtou ráno...)
(A taky ta krajina v jarní podzim z oken vlaku směřujícího na západ...)
Mám je rád: Priessnitz. Letos Stereo, před rokem Playlist... Jan běží parkem k Jezeru, v očích má Střepy (jako Hvězdy), Smetanovy sady jsou tím pravým Parkem pro Dotkni se mě, Jaro Nebolí, Tanečnice, Cesta, Kotě, Nebel, ...
...
(... skončíme v pekle ...)
NP Priessnitz – Jezero (2006 – Stereo)
