Za oponou...

Seděl jsem za oponou, ve tmě, před sebou hladil klávesy piana, na které jsem už jednou hrál; bylo mi tenkrát okolo deseti a já měl v paměti několik stran harmonií, s nimiž jsem se měl podělit s publikem... Teď to bylo jiné; sál byl stejně veliký, stejně osvícen, jenže já seděl za oponou, hrál pro prázdné řady, cítil popůlnoční čas a posvátnou náladu tohoto vyjímečného okamžiku, hrál jsem pro sebe, zachraňoval jsem svou duši, přenesl ji do jiného světa...

(Jeden z těch momentů, které se nezapomínají; jsou tak krásné, že ani nejdou popsat, že každý pokus o jejich zaznamenání jim vždy něco ubírá z jejich neopakovatelné jedinečnosti...)



Zvláštní večer; v pozdní noci dojít na kraj světa s THX 1138; jiné, silné, zvláštní, mrazivé, bílé, beznadějné... nezapomenutelné, podobně jako Krev a kosti před pár měsíci...



A teď tu ležím, klávesy tiše ševelí, potichu hraje Leonard Cohen, je před půlnocí... a Ty usínáš u sebe doma (a já stále cítím Tvoji vůni na mém polštáři...).

NP Leonard Cohen - Suzanne (2002 - The Essential Leonard Cohen)