Dnes mi bylo 27; stále se cítím nedospělý, stále neznám pravdu, utíkám i hledám, stále jsem trochu sobecký a trochu narcistní, stále chci být lepším člověkem, stále věřím ve své sny a ideály, jsem sebelítostivý a přecitlivělý, jsem otevřený a smějící se, stále jsem solitérem pokaždé, kdy je to jen trochu možné, stále jsem náročný, domýšlivý, toužící, obdivující, chybující, plný strachu i zklamání, plný odhodlání i víry, stále jsem... sám sebou.
Dnes jsem tam seděl, pozoroval, mluvil; nejmladší mezi vyvolenými, kteří rozhodovali o osudech desítek lidí... Stále jsem perspektivní, stále překračuji očekávání, stále mám štěstí v ty pravé okamžiky, stále jsem nedošel k cíli cesty, stále ještě nejsem na hranici svých schopností a ambicí... Stále stojím rozkročen na těch dvou cestách, stále zvládám zkloubit své dva světy, stále... žiju.
Dnes jsi mi na dálku přála; stručně, krátce, přesto se závanem naděje...
Dnes... nebo včera? Zítra? Vzdávám to; chci jít dál, přeji si to, prosím o to, modlím se za to... Čekáš někde na mě?
NP Air - Alone in Kyoto (2004 - Talkie Walkie)
