Bílá stránka přede mnou; nevím, co psát. Po těle mi běhá mráz; nevím proč. Jedu z místa na místo; bez důvodu. Jsem v pohybu; asi jen pro ten pocit. Potřeboval bych injekci uklidnění - lék na nevyhnutelnou nutnost všech těch next steps, které mne čekají. Klíží se mi oči; země byla tvrdá, za okny pršelo, pokoj mě obepínal svým tichým prázdnem a zdi schly tiše tak, jak ještě několik let budou. Ráno sen z minulého života s příchutí trpkosti; pravidelná zpráva od Tebe, kterou jsem si přečetl někdy kolem třetí ráno; teď Clint Mansell; za pár hodin klid a mír, aspoň na pár chvil.
Nejsem kapitán, nikdy jím nemůžu být; jsem první důstojník. Kapitánství mě vysiluje, nemám tolik energie, protože jí nemám z čeho brát. Můj neobnovitelný zdroj signalizuje vybití; řešení v nedohlednu. Vnitřní motor se zadrhává. Stárnu, dospívám. Nacházím odpovědi – další a další otázky. Jak větrníky rostoucí na horách. Točí se ve větru, pravidelně, nezúčastněně, majestátně; stále a pořád. Kovově neživé, chladné, vzdálené; a neodstranitelné. Začíná svítit slunce; chci déšť. Mraky se trhají; chci chuchvalce mlhy a šedivé moře.
Většina těch věcí, které jsou mým životem, je naopak, než by měla být.
Věty a slova bez významu. Přešlapuju na místě všech svých cest, jako bych se bál vykročit vstříc neznámu. A zase ten pocit; ta slabost proměněná v opakování znalého, vyzkoušeného a jednoduchého, a k tomu ta neochota vrhnout se do neznámého prostoru čehokoliv, co by mělo mít smysl cesty dál. Jsem uzavřen mezi krabicemi, které důvěrně znám, a nechce se mi opustit důvěrně známý kraj. Je mi sto let. Chci ráno vstát, dojít na zastávku a dívat se na lidi nastupující do ranního autobusu. A vedle zastávky je trafika; noviny a první pivo. Jako tenkrát. Prázdno. Přiznání prohry, které trhá okovy.
...
Místo souznění jen pohledy do minulosti; už mě to nebaví, vždycky znovu od začátku, všechno tolikrát řečené znovu a znovu opakovat.
Stále stejné harmonie i melodie.
Radši naslouchám; bojím se začít mluvit.
Místo cesty ke svobodě se připoutávám stále silnějšími řetězy, abych nemohl odejít, odletět, osvobodit se; abych nemohl opustit to všechno, co chci tak strašně moc ztratit.
NP Hope of the States – The Black Amnesias (2004 - The Lost Riots)
