Když jsem viděl na Febiofestu Útěk do divočiny, nebylo co řešit. Až příliš jsem byl zasažen kombinací toho zvláštního escapist příběhu a hudebních motivů, které ho doprovázely. Michaela Brooka mám rád, ale v tomhle případě to byl Eddie Vedder, kdo se dotknul nadčasovosti svými krátkými i delšími písněmi s poselstvím. Celé album je příliš krátké, písně končí až příliš rychle; jenže právě v tom je celá jeho síla. Že tam není nic navíc, žádná vata ani žádné neúčinné placebo. Žádné zbytečné výpovědi, jimž stejně nikdo nevěří, žádné zbytky z hudební střižny, které zůstaly ležet na zemi a někomu bylo líto je tam nechat, žádná skladba, která se zprotiví po několika přehráních, ať už je důvodem cokoliv.
Vždycky, když slyším Long Nights, mám pocit, že jsem na severu během nekončících dnů polárního léta. A v No Ceiling jsou schovány večery amerického středozápadu a v Society útěk z měst. A Guaranteed je potvrzení toho, že je člověk na správné cestě a že svoboda je strašně důležitá, stejně jako putování.
Neexistuje lepší soundtrack pro útěk před všemi těmi unavujícími součástmi třetího tisíciletí. Až se budu dívat na konci léta na zbarvené listí zrcadlící se v hladinách jezer Laponska, budou mi hrát v hlavě písně z tohoto alba. Nebudu se chtít vrátit, ale budu vědět, že budu moci zase někdy někam utéct, bude-li to zapotřebí. A nebude-li to možné, budu si alespoň moci pustit něco, co mi připomene, co svoboda je, co znamená, co přináší a jaká je její cena.
ED2K.
NP Eddie Vedder – Guaranteed (2007 – Into the Wild (OST))
