Těžko říci, je-li to dobře nebo špatně, jestli mi to něco přinese, nebo naopak vezme: další místo, kde jsem online. Od včerejšího večera budu mít více času na psaní blogu, více času na hledání zajímavých míst v Internetu a více času na vzdělávání sama sebe; budu však méně trýznit sousedy neumělou hrou na extrémně zesílenou elektrickou kytaru, budu méně číst a budu méně přemýšlet o věcech, které považuji v čase přemýšlení za strašně důležité a v kalném ránu pak za zcela zbytečné.
Včera jsem se neovládl; nechtěl jsem se ovládnout. Návrat do minulosti, do posledních čtyř let, návrat bouřlivý a úspěšný, návrat dlouhý a plodný, návrat v zšeřelém pokoji, návrat jitřící Tvé staré rány... Den poté myslím na další v řadě, na tovární pás s ženskými artefakty, jejichž obličeje a těla splývají v neurčitý celek, přičemž jen jedna z žen zůstává s jasnými konturami (nebo dvě? Mohou být dvě, když reálně existuje jenom jedna?)
(Jsou dvě, jedna žijící a existující, druhá dokonalá a vysněná, objevující se pouze ve snech a představách...)
NP Franz Schubert - Sonata for arpeggione & piano in A minor ('Arpeggione Sonata'), D. 821 - I. Allegro Moderato (Mstislav Rostropovich, Benjamin Britten).
