sobota, dubna 30, 2005

Sobotní den a otupění...

Začal jsem pít brzo; už kolem jedenácté jsem v sobě měl několik piv. Rychlost v pití mi zůstala i odpoledne, takže jsem byl nucen strávit jeho část v poloze ležícího střelce na hromadě polen. Musím ale říci, že se mi celý den líbil; vše bylo tak, jak má být: počasí (slunce svítilo), pivo (vychlazený Budvar), jídlo (pečlivě grilovaná kuřata) i krajina (jarní nálada v zelenavé vesnici na východě). Jen škoda, že jsem krajinu nevychutnal více; rád bych, ale volání rodu (alkoholu) bylo silnější. Ráz krajiny byl typicky vysočinský, navíc s přídechem větší volnosti, menšího osídlení a obecné divokosti.

I vše ostatní bylo tak, jak jsem čekal. Vybral jsem si Tě, ale byla jsi někde jinde. Byla jsi o 6-7 let mladší. Byla jsi - a to především - mladší o celou vysokou školu. Byla jsi chytrá, přesvědčená o svých kvalitách, o své chytrosti a kráse. Byla jsi řádně nedostupná. Byla jsi cudná tak málo, jak moc jsi si byla vědomá své přitažlivosti. Měla jsi krásné nohy, dlouhé pro přehlídkové molo. Měla jsi krásné ploché břicho, takové, jaké mají jen středoškolačky. Měla si pohrdání v očích. Zpoza červených krátkých kalhot Ti vykukoval lem černých kalhotek. Měla si... spoustu dalších věcí. Já chtěl; jen tak lehce, ale chtěl. Tvůj pohled ale byl upřen stále jinam, k první lásce, s kterou už stejně nic zajímavého nezažiješ... hard luck, girl.

Cestou domů jsem přemýšlel o té, o které jsem už přemýšlel nekolikrát. Slunce se klonilo k západu a už jen matně osvětlovalo hladinu rybníka, stíny stromů kreslily na hladině zvláštní obrazce, zem byla teplá, prohřátá celodenním slunečním jasem. Ležel jsem na břehu, pod smrkovými větvemi, díval se na kola na hladině, která vždy, kdy už byla hladina konečně klidná, znovu a znovu zčeřila klidnou vodu, právě v onen zlomkovitý moment úplného klidu. Nevím, kde jsi, co si myslíš, co a koho chceš. Nevím ani, zdali to má vše smysl, nevím, jestli by to vlastně mělo vůbec cenu a stějně tak nevím, jestli bys mě vůbec chtěla. Jsem ztracen ve svých představách, na první pohled zoufalý, ale ve skutečnosti šťastný a spokojený - jsem svobodný...

NP Johann Sebastian Bach - Englische Suite No. 6 in D moll, BWV 811 / Double (Sviatoslav Richter)