Voda má neuvěřitelnou sílu. I tady, v městě daleko na východě, kde je Dunaj spoutána vyzděnými břehy a kdy je nucena unášet sama sebe nesvobodně, bez možnosti úniku, je cítit její ohromná síla. Kalná voda z předchozích dešťů líně naráží na šikmou stěnu břehu, ve vodě se zrcadlí nebe, zrudlé od západu slunce, a klid ruší jen hluk dopravy z nedalekého obřího mostu. Začíná být chlad, přesto je tu neuvěřitelně hezky; oáza klidu uprostřed věčně žijícího velkoměsta...
Lvice neví; možná si hraje, možná má strach, možná přemýšlí, není si jistá a chce být nedostupná zároveň, je... jiná. Nemyslím si, že by to mohlo s Tebou vyjít, ale chci to zkusit – už jen proto, abych Tě dostal a poničil Tvoji dokonalost. Mám však ještě jeden cíl, na první pohled skrytý, ale ve skutečnosti mnohem důležitější – chci nahlédnout do Tvé zvláštní duše a prozkoumat všechna její zákoutí, chci Ti začít rozumět, chci Tě pochopit, chci Tě...
NP Strnulost okamžiku a plynoucí voda Dunaje
