Nebudu-li počítat dětství (které si vlastně stejně ani nepamatuji), byl včerejší den mojí první svatební účastí. Dříve nebo později k tomu muselo dojít; věk někde mezi dvaceti a třiceti, svoboda studií dávno pryč a první pracovní zkušenosti (teď myslím "opravdové" pracovní zkušenosti) dávno v nás.
Bylo to hezké. Ženich, můj kamarád, se vždy vyznačoval zdravým racionálním úsudkem; tentokráte seznal, že jeho partnerka opravdu potřebuje získat dávku jistoty uslyšením třípísmenného "ANO" v nářkem kojence přerývaném tichu obyčejné malomětské oddací síně. Ženich byl vyrovnaný, událost neprožíval - snad s výjimkou organizačního stresu. Nevěsta byla šťastná; vlastně - oba byli šťastní.
Hostina byla dlouhá: dvanáct hodin nepřetržité konzumace všeho, co bylo nabízeno. Z opilosti jsem se propil do střízliva a poté zase zpět; nakonec jsem skončil v jakémsi podivném polostavu bdělosti, někde mimo čas a prostor, zůstal jsem sám, ztracen se svými myšlenkami, byť navenek jsem bavil, tančil (!) a konverzoval.
Vše bylo najednou jasné - totální nemožnost, hloupost a absurdita snažit se z Kamarádky udělat něco víc, snažit se ubližováním o nemožné... Zavrnění jedné nebo dvou zpráv stačilo k návratu do reality; jsi moc daleko, moc jinde, jsi s někým jiným, jsi jiná než já a i jinam než já směřuješ. Jak jsem si mohl myslet něco tak bláznivého? Vlastně to není nijak bláznivé, ale úplně jednoduché; propadnout kouzlu Tvé krásné upřímnosti není vůbec těžké... Nebo je vše jinak a my máme a budeme mít šanci?
Sedím teď na břehu Vltavy, slunce zapadá, je tu zvláštní ticho; až nečekané, řekl bych - nedělní večer na Střeleckém ostrově má zvláštní atmosféru, vybízející k přemýšlení, úvahám a snění.
Věčná mi začala unikat, snaží se o to - přesto ale vím, že zůstane Věčnou, nikdy tomu nebude jinak. Bude mi vůbec někdy někdo rozumět lépe než Ty? Bude mi někdo blíž? Proč jsem Tě vlastně nechtěl? Kvůli těm nepodstatným hloupostem?
Slunce se sklání pod horizont, pomalu uvadá, den končí; čeká mě pár posledních chvil v zlatavých paprscích, poté skvělý film... a pak další týden stejného a tolikrát opakovaného.
Ztratím se v životě či sám v sobě? Právě teď jsem Talking to Myself...
NP Vltava a jez blízko Střeleckého ostrova...
