Nevážím si sebe za svou slabost a zbabělost, nevážím si Tebe za to samé, nevážím si jeho za prázdnotu, jíž oplývá, nevážím si svých shrbených zad, nevážím si Tvého soucitu, nevážím si ničeho, co nás obklopuje...
Jsem rozedrán, přežívám, užírám se, polykám plynoucí vteřiny, modlím se za usnutí, vstávám s prvními paprsky, nevěřím v budoucnost, nenávidím Tě za to všechno, miluji Tě za to samé, chci uniknout pryč... chci začít znovu, čistě, krásně, naplno... se vším tím, co jsem objevil, poznal a pochopil...
Jenže sny jsou sny a realita zůstává zaprášeným a politým ubrusem 4. cenové; pivo je pod mírou, lidé nemají oči, čas je mátožnou veličinou zatracení, sny nemají smysl, venku je až příliš horko a Ty mi zase tolik ubližuješ svým pohrdáním...
(A já si přeju usnout a probudit se jinak, jinde, s někým jiným...)
NP Ambulances, streets, people, birds... sad summer again...
