Kam se nachýlila miska vah, co je více? To, co jsem ztratil svými výhrami, nebo vyhrál svými prohrami? Všechny příběhy mi něco daly i vzaly zároveň, ale já nevím, jestli jsem více získal či ztratil; jsem slabší i silnější, poučenější i naivnější, zklamanější i silnější.
Bezvěrec s nadějí, útěkář před realitou, snílek budoucích životů; jak je směšné naše počínání, snažení, soužení... nevíme vůbec nic; vše, na čem stavíme, jsme si nalhali ve snaze položit základy našeho života, a neuvědomujeme si, že tyto chatrné zídky se mohou kdykoliv zřítit a zmizet bez varování, a katedrály našich životů se pak zbortí a sesunou k zemi jako hrad z písku po zásahu jediné mořské vlny...
Jsem nevyzrálý, sobecký, bez empatie, rozmazlený, zahleděný do sebe. Vždy alespoň trochu. Snažím se být lepší, opravdu – jenže mi přijde, že vždy je pozdě, že mi ujíždějí vlaky z nástupišť přímo před očima, že mi něco utíká – a že je to moje vina.
Už mě nebaví hledání, přestože vím, že je nejkrásnější.
(A zase se stylizuji do role zoufalce, ztrápeného zlým světem okolo – ale ne, tentokráte už žádná otevřená stavidla sebelítosti, jdu dál – protože chci. (Se vztyčenou hlavou.))
(Už jsem doma. Svůj. Stále stejný.)
NP Gregor Samsa – Lessening (2006 – 55:12)
