Jsem ztracen, někde mimo všechna známá místa, pohybuji se s ostatními, nechci se dočkat rána... proč jsem o vše přišel? O vše, bylo důležité? Platil jsem tím za to, co teprve přijde? Nebo to byla daň za minulé hříchy? Co přijde? Co přinesou první sluneční paprsky rána?
Clint Mansell, Mogwai, Kronos Quartet. Můj život, mé příběhy, můj soundtrack. Death Is The Road To Awe.
Světla venku za okny, neznámá města a zastavení, teď a tady, něco se děje, vím to, kde jsi? Musíš to vidět a slyšet se mnou...
(Jsem mimo. Ztracen. Konečná stanice.)
Můj reálný život plyne poloviční rychlostí a ten můj vnitřní uhání vpřed rychlostí světla; jen nevím, jak vše vzájemně vyrovnat a přivést do souladu. Nedokážu nalézat slova a věty, nevím, ztrácím se...
Nyodene D. Jako smrtící plyn. Nebo ne?
...
Dochází mi baterie. Dorazím do cíle? Jak bude na ztraceném ostrově, kam zmizím a odkud se nebudu chtít vrátit? Bude tam tma nebo světlo? Proč tu nejsi? Čekám na Tebe; jen nevím, kdo jsi a jak Tě mám poznat...
Mělo by to zhasnout, utopit se, vypnout; stejně už dál nemám, co psát a říci. Blíží se půlnoc, jsem unaven, ztracen, opuštěn, zrazen, zraněn. Já, co to všechno způsobil, svojí podstatou, svým bytím, životem, pohrdáním, vším, ...
Píšu jen o sobě, protože skrze sebe hledám klíč a všechny odpovědi na poslední otázky světa.
B minor. Stačí to takhle?
Přece nechci tolik... jen to málo. Mít možnost, vzdát se toho všeho, co mám, pro to jediné, co bude podstatné a důležité. Jen těch pár chvil. Pár dnů a nocí. Pár svítání a západů slunce. Pár lahví červeného. Pár nocí. Snů. Svěřování. Knih. Nadějí. Filmů. Naslouchání; vzájemnému i společnému. Proč? Vrátíš se?
Sázím na Tebe; opravdu. Jsi tak daleko, fyzicky i jinak, nehmatatelná, ztracená, nepřítomná, vzdálená... nikdo jiný není a já nechci, aby byl. Chci Tě poznat. Do konce i začátku. Vrátíš se?
Time to die... and live forever.
NP Lanterna – B Minor (2001 – Elm Street)
