Helios

Akustická elektronika. Sám nevím, jestli se ten termín používá, nebo jsem vymyslel nový terminus technicus, vzájemně si odporující slova jednoho sousloví. Ale takové to přesně je. Jemné a křehké, elektronické bez těžkých ploch a akustické nadýchanými tóny piana a kytarovými akordy. Ta hudba dýchá, pomalu plyne jako voda v řece v letním večeru, kdy slunce zapadlo a začíná padat rosa a chlad. A stejně tak se hodí k ranním slunečním paprskům prvního jarního dne. A poslednímu teplému odpoledni babího léta.



Dokonalé věci jsou vzácné a tohle album je jednou z nich. Nic na něm nechybí a nic nepřibývá, nespojitelné části přirozeně vytvářejí nerozdělitelný celek hudební symbiózy. Perkuse dokreslují plynoucí harmonie a na tváři se objevuje lehký úsměv spokojené vyrovnanosti. Možná je to smutné, možná melancholické, ale především skladby vyprávějí o tom, co přijde, než o tom, co bylo, odešlo a už není. Jsou o naději, o cestě, o zítřku a o příštím desetiletí.



Nikdy nepřestanu obdivovat hudební všestrannost. Když za skladbami nestojí týmy, ale jednotlivec. Když je album pravdivou výpovědí a ne sebepovedenějším kalkulem. Když jednotlivé skladby přirozeně přecházejí jedna v druhou, přestože jsou odděleny tichem. Když se z jemného stává ještě jemnější a z krásného ještě krásnější. Když se melodie line a větví a skládá tak přirozeně a nenásilně, že je nemožné skladby rozdělit na jejich části. Když je vše tak, jak má být.



Helios stojí někde mimo všechny žánry. Neznám nic podobného, nic tak křehce krásného, hřejivě melancholického a přitom s nadějí, nic tak jemného, citlivého a pravidelně dýchajícího...

ED2K.

NP Helis – Bless This Morning Year (2006 – Eingya)