Na programu byli francouzští skladatelé; Georges Bizet a Camille Saint-Saëns. Cikánský tanec z opery Dívka z Perthu byl melodický, plný nápadů a nečekaných harmonií a suity z Carmen byly... prostě Carmen - esence muzikálnosti, nápadů a tryskající energie. Publikum bylo vděčné a my s ním.
Vrchol večera byl ale někde jinde. Ne snad v závěrečné 2. symfonii a moll - nebyla špatná, obtížně uchopitelná či snad nudná, nic takového. Plynula rychle, energicky, překvapovala hrdinskými motivy a nápady; jenže ještě před ní, před přestávkou, přišel na pódium rozhodným krokem Tzimon Barto a prvními tóny, které zazněly z koncertního křídla, všechny očaroval.
Doma si asi Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll nikdy nepustím, je komplikovaný a nepříliš melodický. Jenže v čarodějově podání byl strhující, neopakovatelný a neuvěřitelný, plný nevyčerpatelné síly a energie. Ještě nikdy jsem neviděl tak virtuózní výkon, ještě nikdy jsem nebyl tak blízko hranice lidských schopností, ještě nikdy jsem neviděl tak samozřejmou a bezprostřední dokonalost.
Nebylo to nejlepší klavírní mistrovství, jaké jsem kdy viděl; síla Ivana Moravce či Alfreda Brendela leží někde jinde. Tzimon Barto ale je a zůstane mágem virtuozity, s řeckým kalokagathia jako synonymem své osoby.
NP Hans Zimmer - Roll Tide (1995 - Crimson Tide (OST))
