Vesnice, která byla kdysi plná života, nyní skomírá a zůstává už jen jako symbol snažení a soužení našich předků, života plného chladných kamenných zdí, brzkého vstávání do mrazivé tmy, večerního obřadného zatápění a stodoly plné vonícího sena.
Je podzim se vším, co k němu patří. Prokřehlý chlad, padající listí, šedivá mračna, provazce deště... Mám rád ten čas - je dost zima na to, aby se člověk rád vracel mezi vyhřáté zdi, ale zároveň dost teplo na to, aby vlhký podvečer lákal k procházce krajinou, která se jen pomalu vzdává požitků léta.
Přemýšlel jsem o nás, o našem vztahu, minulosti i budoucnosti. Mám strach, abych Tě nezadusil, abych se Tě nepokoušel příliš ovládat, abych nechtěl víc, než mám právo chtít. Chci Tě nechat žít, ale zároveň chci být s Tebou; nechci Tě vlastnit, ale ve skutečnosti se tak začínám občas chovat.
Miluji Tě tak, jak jsem toho schopen, chci s Tebou žít, mít děti, ráno vstávat a snídat, večer pomalu usínat, chci s Tebou mluvit o všem, co je podstatné i zbytečné, chci Ti ukázat, co mám rád, chci Tě poznat do posledního detailu, chci se schovávat v Tobě a cítit Tvé horko, chci Tě chránit, chci Tě milovat, chci... Tebe.
Dávám nám vše, co mohu; riskuji... vyhrajeme?
NP Colorfactory – Kiss Me (1996 – Colorfactory)
