Cítím to v sobě; strach, strach, strach... Čas rozhodne...
Nechal jsem se unést; rád jsem na tři hodiny opustil náš svět a přitom si přál, aby příběh neustále pokračoval, abych se nemusel vracet do skutečného života...
Mnichov; těžko co vytýkat, těžko něco namítat, těžko kritizovat... dovedně namíchaný koktejl uvěřitelné historie i fikce. Mám takové filmy rád, přestože vevnitř občas cítím prázdné jádro, přestože chyběla ona křehká esence zvláštnosti, kterou ve filmech hledám a jen málokdy nalézám; musím ale obdivovat řemeslnou dokonalost, procítěnost záběrů, dovedně slepené smyčcové plochy...
Proč? Proč jsi se tolik bála?
NP John Williams - Munich (2005 - Munich (OST))