Nevážím si... (inside myself)

Nevážím si sebe za svou slabost a zbabělost, nevážím si Tebe za to samé, nevážím si jeho za prázdnotu, jíž oplývá, nevážím si svých shrbených zad, nevážím si Tvého soucitu, nevážím si ničeho, co nás obklopuje...

Jsem rozedrán, přežívám, užírám se, polykám plynoucí vteřiny, modlím se za usnutí, vstávám s prvními paprsky, nevěřím v budoucnost, nenávidím Tě za to všechno, miluji Tě za to samé, chci uniknout pryč... chci začít znovu, čistě, krásně, naplno... se vším tím, co jsem objevil, poznal a pochopil...

Jenže sny jsou sny a realita zůstává zaprášeným a politým ubrusem 4. cenové; pivo je pod mírou, lidé nemají oči, čas je mátožnou veličinou zatracení, sny nemají smysl, venku je až příliš horko a Ty mi zase tolik ubližuješ svým pohrdáním...

(A já si přeju usnout a probudit se jinak, jinde, s někým jiným...)

NP Ambulances, streets, people, birds... sad summer again...

Tma i světlo... (a jinak prázdné fráze)

First title card: She was a comely young woman and not without prospects. Therefore it was heartbreaking to her mother that she would enter into marriage with William Munny, a known thief and murderer, a man of notoriously vicious and intemperate disposition. When she died, it was not at his hands as her mother might have suspected, but of smallpox. That was 1878.

Připadám si... tak, jakoby všechny možné pocity, které je možné cítit, ovládaly moje nitro neuvěřitelně silnou intenzitou; miluji i pohrdám, chápu a nerozumím, těším se i bojím, doufám a současně ztrácím víru... Stojím, dívám se do dálky, slunce zapadá, je večer... a já čekám a věřím v uhasínající plameny naděje...

(... je to tak moc složité, tolik a tolik ...)

Bill Munny: It's a hell of a thing to kill a man. To take everything he has, and everything he ever will have.



Je to už více než deset let... Byl jsem tenkrát ohromen pravdivou syrovostí, černá a bílá neexistovaly, stejně jako dobro a zlo; to, co mělo cenu, byla pomsta a nenávist, láska až za hrob, napravení a cesta zpět do pekla, krvavá nespravedlnost na všech stranách...

Little Bill Daggett: I don't deserve this... to die like this. I was building a house.
Bill Munny: Deserve's got nothin' to do with it.
[aims gun]
Little Bill Daggett: I'll see you in hell, William Munny.
Bill Munny: Yeah.
[fires]



Tenkrát jsem nedýchal, stejně jako několikrát poté, když jsem sledoval tolikrát opakovaný příběh, ale vlastně poprvé jinak, poprvé bez všech těch nudných moralizujících pseudopravd, poprvé bez romantizujících momentů, poprvé s koláží všech trýzní, síly i bolesti...

(... mám rád takové příběhy, mám rád Clinta; Nesmiřitelní jsou a navždy budou hluboce ve mně ...)

Last title card: Some years later, Mrs. Ansonia Feathers made the arduous journey to Hodgeman County to visit the last resting place of her only daughter. William Munny had long since disappeared with the children... some said to San Francisco where it was rumored he prospered in dry goods. And there was nothing on the marker to explain to Mrs. Feathers why her only daughter had married a known thief and murderer, a man of notoriously vicious and intemperate disposition.

NP Taro Iwashiro - First Love (2005 - Semi Shigure (OST))

Něco se stalo...

... tak nečekaně a rychle, tak moc jistě, tak zvláštně; a já teď mám najednou tolik možností, kam dál jít, tolik otevřených cest, tolik nadějí a tolik snů...

Stačí vždy tak málo; třeba poznání toho, že tak moc zničující a vysilující, jako byl náš příběh, to už nikdy nemůže být, protože už nikdy nebudu muset tolik bojovat sám se sebou, s Tebou, s ním, s Tvým okolím, s mým okolím, se všemi...

(A najednou jsem silný a plný energické víry; jen mám strach (NEMÁM, a to je tak krásné!), jak dlouho mi tento stav duše vydrží...)

Filmy zůstávají prázdnými náhražkami a namísto nich se objevují další hrdinové a jejich příběhy; 32 týmů a v každém z nich je ukryta alespoň jedna zvláštnost, která stojí za rozkrytí a vstřebání...

(A já jsem až nepříkladně šťasten, nechci se opakovat lítostivými větami, nechci stále přemýšlet řádky o tom samém, už nechci žít náhražkami namísto skutečného žití...)

NW (now watching) Ali Daei; chtěl bych ale znovu vidět Gabriela, to byl můj hráč...

(Jako by to bylo nepřípadné - otázky smyslu existence v porovnání s několika poločasy; jenže tentokrát vítězí přímočarost a já se s radostí vzdávám nutnosti hledat neexistující pravdu...)

Okamžiky změn, tajemství slov, naděje i cesta...

Jsem zamilován do lásky; do toho spalujícího pocitu, který vše převrací naruby, který z jinak důležitých věcí vytváří nepodstatné hlouposti a ze zbytečností kouzlí krásné momenty, a já jsem snad právě proto stále zahleděn do minulých dní, stále věřím a doufám, stále chci být s Tebou...

(... a zase tu ležím sám, zatímco jsi někde jinde ...)

Můžeme si opravdu rozumět? Úplně? Můžeš mě opravdu pochopit? Máš na to dost síly? A jsem já dost silný na to, abych mohl stát vedle Tebe?



Sám nevím, kde ještě beru tu sílu, odkud ji čerpám, kde ji nalézám... Seděl jsem tam, díval se, ale přitom jsem stále jakoby byl někde jinde - stále jsem byl s Tebou; ten den mi volal, hráli jsme na třetího, balvany se začaly valit ze svahu a všichni se topili ve vroucím oleji prýštících emocí, krev crčela, rány bolely, vzduch plál, slova plenila, pravda zbloudila, ztratili jsme se všichni sobě navzájem...



V ten den jsem symbolicky poznal Tajemství slov; co je ještě pravda a co není? Co vlastně můžu napsat? Líbil se mi ten pohled na slunce zapadající nad mořem a už jen lehce osvětlující těžební věž, chápal jsem a cítil tu atmosféru zatracení a bolesti, tázal jsem se sám sebe na věci, jež nebylo možné zodpovědět...

(... a pak jsi mi napsala a já musel jít volat, tak moc jsem musel, tak moc jsem Ti chtěl pomoci, tak moc jsem chtěl pomoci nám, zachránit nás ...)



(A nakonec, kdy jsem vše pochopil, jsem prozřel: vyhrát, získat... krásné, ale co když něco nejde, co když to něco je už dávno mrtvé? Tážu se sám sebe každý večer, každé ráno si odpovídám obejmutím Tvých ramen, každý podvečer si dodávám odvahy líbáním Tvých úst...)

NP This Is Your Captain Speaking - 6pm (2005 - Storyboard)